Na frekvenci čínské medicíny

Jak vůbec recepty z bylin vznikaly? Jedna z legend vypráví, že před 23 staletími nasbíral, roztřídil a ochutnal všechny divoce rostoucí léčivé byliny čínský císař Šen Nung zvaný Božský zemědělec. Z některých se prý přiotrávil, po jiných mu narostly na hlavě jakési "rohy", a tak je také nejčastěji vyobrazován. Od té doby prošla čínská fytoterapie mohutným vývojem od empirie až k propracované metodě klasifikace a systému předepisování. Další prameny hovoří o shromažďování receptů od "bosonohých" ranhojičů. Ještě donedávna připadalo na jednoho západně vzdělaného lékaře v Číně obrovské množství pacientů. Tito lékaři se pohybovali prakticky jen ve městech a na venkově vše obstarávali tito "bosonozí" lékaři. Říkalo se jim tak proto, že byli většinou velice chudí a pocházeli z prostého lidu. Ti zkušení se však vždy těšili velké vážnosti. Léčili tak, jak bylo v kraji zvykem, a tím, co měli k dispozici. Tedy většinou bylinkami, které si sami nasbírali v nejbližším okolí. Jednou za rok museli recepty, se kterými měli nejlepší zkušenosti, odevzdat prefektovi. Ten je zase sebral z celé provincie a odevzdal ty nejlepší na čínský dvůr. Tam se tohoto nepřeberného bohatství ujali nejváženější a nejnadanější lékaři země, kteří léčili císaře a jeho nejbližší. Vybrané recepty zase testovali na služebnictvu císaře a ty nejlepší zkoumali a zařazovali do svých lékopisů. Tak byla díky zkušenostem a dlouhodobé empirii čínských lékařů a díky absolutní oddanosti a poslušnosti venkovského lidu vyzkoušena tato pokladnice lidského poznání.