Smrt Tamerlánova

   Rok 1402. Mladý kastilský král vysílá své poselstvo k mocnému východnímu panovníku Timúrovi, jehož vláda nejen nahání hrůzu svým poddaným a sousedům, ale také vzbuzuje patřičný respekt u vzdálených vladařů. Španělský rytíř Clavijo se svými druhy se tedy vypravuje na dalekou cestu, jejíž průběh i výsledek je tak nejistý. Ale touha po dobrodružství a po slávě dodává sil věrným služebníkům krále Jindřicha. Cařihrad, Karabágh, Trapezunt, Samarkand, Tabríz, nekonečné cesty, na každém kroku úskalí… I středověcí Španělé, jejichž domácí poměry nebyly nikterak demokratické, jsou užaslí, když přijdou do styku s východní krutovládou a jsou svědky toho, jak padají hlavy nejen zrádců, ale i zcela nevinných nebo těch nejvěrnějších, kteří musí zemřít právě proto, že byli svému pánu příliš věrni. A poselstvo přichází právě, aby bylo svědkem smrti největšího a nejmocnějšího panovníka, svědkem rozpadu veliké říše. V Knoblochově románu před námi ožívá dávná historie, ale i živí lidé, jejich radosti, jejich strasti.