Kniha je věnována problematice trestu smrti v době první a druhé Československé republiky, tedy v letech 1918–1939. Je uvozena texty, pojednávajícími obecně o trestu smrti a jeho praktickém výkonu v našich zemích. Následuje hlavní část, která je rozdělená do třiadvaceti chronologicky řazených kapitol. První se souhrnně věnuje období let 1918–1922, kdy probíhala stabilizace československého státu. V té době byly popravy prováděny především v souvislosti s válečnými konflikty, které nová republika vedla se svými sousedy. První rozsudek vynesený řádným soudem v ČSR byl vykonán počátkem roku 1923. V následujících letech bylo v republice provedeno celkem jedenadvacet poprav: jedenáct v době, kdy byl prezidentem T. G. Masaryk, sedm během prvního funkčního období Edvarda Beneše a tři v době takzvané druhé republiky. Až na tři případy z let 1937–1938, kdy na popravišti stanuli vojáci z povolání čs. armády, usvědčení z vojenské zrady a špionáže ve prospěch Německa a Maďarska, se jednalo o ty nejsurovější, často sériové vrahy. Vedle jmen jako Martin Lecián nebo Svatoslav Štěpánek, nahánějících dodnes hrůzu, zde můžeme najít i případy zcela zapomenuté a dnes prakticky neznámé. Publikace vůbec poprvé podává ucelený přehled o všech těchto případech, zpracovaných na základě primárních archivních pramenů.
