Případ tragického požáru v ústavu sociální péče
Snad všichni znají filmový příběh Requiem pro panenku. Vypráví o Marice, nevinné oběti systému, která – zavřená proti své vůli v ústavu – v zoufalství škrtla sirkou. Režisér Filip Renč za svůj snímek posbíral řadu ocenění, Anně Geislerové její první hlavní role odstartovala oslnivou hereckou kariéru trvající dodnes. Takřka nikdo neví, že realita osudné noci z 1. na 2. listopadu 1984 v ústavu sociální péče v krušnohorském Měděnci byla úplně jiná. Mnohem temnější, syrovější a prostá veškeré filmové lyriky.
Novinář Jiří Nováček se ve své knižní prvotině vrací k případu, který se stal synonymem pro jednu z největších tragédií v dějinách Československa. S chirurgickou přesností a bez příkras odkrývá dosud nezveřejněná fakta. Zaslouží si to především 26 obětí žhářky Evy Kováčové, ale také dodnes žijící lidé a jejich rodiny v Měděnci, které filmová fikce před celým národem ukázala v nezaslouženě nelichotivém světle.
Měděnec není jen suchým popisem tragického požáru, při kterém v plamenech zahynulo více než dvě desítky dívek a žen s mentálním postižením. Je i hlubokou sondou do mysli skutečné pachatelky, která nebyla křehkou obětí, ale duševně nemocnou, nebezpečnou manipulátorkou.
Autor se opírá o dobové vyšetřovací spisy a autentická svědectví, aby čtenářům přiblížil pravdivou tvář žhářky, ale i chaos, který oné chladné noci na hřebenech Krušných hor zavládl. Kniha přináší ucelený pohled na událost, jež se desítky let ztrácela v mlze mýtů.
Jak se v jednom domě potkala lidská krutost s osudovou smůlou? Proč musely umírat ty nejzranitelnější? Kniha z nové řady tuzemské true crime má ambici nabídnout odpovědi, ze kterých mrazí víc než z filmového scénáře.
„Toto je rekviem za skutečné oběti, za zapomenutou pravdu a za spravedlnost, která v tehdejším režimu dostávala trpké rány,“ říká autor a novinář s pětatřicetiletou praxí.
