Kolegové

Po této knize jsem pokukovala a velmi mě zajímal příběh, no a já měla to velké štěstí si knihu přečíst.

Pětatřicetiletá Karol si žije v celku poklidný život v zajetých kolejích. Dá se říct ve stereotypu. S manželem má pěkný vztah, oba mají své koníčky, věří si, funguje mezi nimi skvělý humor.
Život se ji obrátí vzhůru nohama, když se dozví o poměru svého manžela.
Karol najde velkou oporu a nečekanou pomoc v práci.

Líbilo se mi, jak si Karol povídala s Karolínou a její myšlenkové posuny a rozhovory.

Velmi zajímavé bylo otevření tématu, děti. Tlak na ženy, který stále dnešní společnost řeší. Otázky typu, už někoho máš? Kdy bude svatba? Kdy bude dítě? První, druhé. Když jsou dvě holčičky, tak to chce ještě chlapečka, ne?
Proto možná je příběh tolik realistický, citlivý a lidský. Napsaný s humorem, nadsázkou, nadhledem.

Příběhy o nových začátcích, sebelásce a hledání vlastní hodnoty.

Táto kniha ma zaujala v kníhkupectve. Dúfala som, že to bude dobre napísané, vtipné, ale miestami aj vážne, s ohľadom na tému.
Bola to hrozná nuda. Nie je to napísané vyslovene zle, ale skrátka sa to hrozne tiahne, a ja neviem prečo...
Hlavná ženská postava je neznesiteľná blbka, ktorá má rozdvojenú osobnosť. Jej dve osobnosti Karol a Karolína sa stále hádajú alebo medzi sebou rozprávajú, akoby to bolo bežné... a pritom je to len otravné (nie, nie je to ani vtipné). Fakt hrozné sklamanie.
Chlapi stoja tiež za prd.
Necítila som žiadnu chémiu a ani som nikomu nefandila. Adéla a Bětka by snáď boli lepšie hlavné postavy ako Karol.