Nejnovější neurovědecké výzkumy naznačují zcela nový způsob uvažování o stárnutí - o paměti, systémech vnímání, inteligenci, dokonce i o motivaci, bolesti a našem společenském životě. Daniel J. Levitin se těmito vědeckými poznatky zabývá a ukazuje čtenářům, co se můžeme naučit od těch, kteří to umí a stárnou radostně. Zároveň se dočteme, jak nejlépe přizpůsobit naši kulturu tak, aby plně využívala moudrost a zkušenosti starších lidí. Během svého zkoumání, co stárnutí skutečně znamená, Levitin odhaluje nejlepší strategii pro fyzickou a psychickou odolnost a přidává praktické rady zvyšující kognitivní schopnosti, vhodné s přibývajícím věkem pro každého. Žijeme totiž déle než lidé v minulosti a s tím přicházejí nové výzvy pro naši fyzickou i duševní pohodu. Když jsou starší lidé při ohlédnutí se za svým životem požádáni, aby řekli, kdy byli nejšťastnější, co asi řeknou? Možná v osmi letech, kdy měli málo starostí? Možná v pubertě, kdy se věnovali všem možným aktivitám a objevování sexu? Možná když chodili na vysokou nebo v prvních letech, kdy zakládali rodinu? Špatně. Věk, který se nejčastěji objevuje jako nejšťastnější období života, je osmdesát dva let! Cílem této knihy je pomoci prodloužit toto číslo o deset nebo dvacet let. Věda říká, že to jde. Co tedy můžeme udělat pro to, abychom si udrželi sílu těla, mysli a ducha a zároveň se smířili s omezeními, která nám stárnutí může přinést? Co se můžeme naučit od těch, kteří stárnou s radostí a zůstávají vitální a aktivní i po osmdesátce, devadesátce, a dokonce i déle? Jak přizpůsobit naši kulturu, aby sloužila potřebám stárnoucích generací a zároveň více využívala jejich moudrost, zkušenosti a motivaci přispívat společnosti?
