Možná, že přitažlivost tohoto „magnetu Středomoří“ tkví ve skutečnosti, že Mallorca je vlastně jakýmsi maličkým samostatným kontinentem. Zdá se, že ostrov nabízí každému návštěvníkovi to, po čem právě touží: třeba pěší výlety v horském pásmu Serra Tramuntana na severozápadě, s temnými stržemi a idylickými usedlostmi, nebo luxusní dovolenou na fince na mallorském panském sídle, anebo jeden dlouhý mejdan v mnoha lokálech, klubech a diskotékách v turistických letoviscích v okolí Palmy de Mallorca. A nakonec to, po čem baží snad všichni bez rozdílu: slunce a pláže s průzračnou vodou. Ano, Mallorca je tím správným místem pro letní dovolenou pro všechny: pro španělského krále Juana Carlose je dostatečně luxusní, pro obyčejného kancelářského zaměstnance je dostatečně levná.
„Dokážeš-li snést ráj, přijeď na Mallorku“, napsala americká spisovatelka Gertrude Steinová v dopise jednomu svému příteli. Útok na „ráj“ se započal na přelomu 19. a 20. století, kdy v přístavu v Palmě přistála loď S.M.S. Victoria s první skupinkou návštěvníků na palubě. Roku 1935 už to bylo 50 000 turistů, a ten největší kolotoč přišel v padesátých letech. Od té doby počet turistů stále roste: všichni chtějí spatřit „Prozářený ostrov“, „La Luminosa“, jak domorodci Mallorcu nazývají pro její průzračně čistý vzduch. Na vrcholu sezóny je na ultramoderním, teprve nedávno vystavěném letišti Son Sant Joan skutečně živo: 800 příletů a odletů denně. V roce 1999 padl nový rekord – 18 milionů cestujících. A přitom méně by bylo jistě více, a to jak pro turisty, tak pro domácí. Neboť domorodci jsou v současné době konfrontováni i s negativními stránkami rozvoje turismu, jakými jsou nedostatek vody, hory odpadků, problémy s drogami. Na druhé straně zaručuje turistický ruch Mallorčanům nejnižší míru nezaměstnanosti z celého Španělska a Evropanům zase prázdninový ráj, vzdálený jen dvě či tři hodiny letadlem.
