Poslední ples

Narodila se v Přerově. Chtěla být zdravotní sestrou, učitelkou a také spisovatelkou. V dětství psala povídky, jenže je po sobě nedokázala přečíst. V deseti letech ji potkala degenerace sítnice, postupem času se jí horšilo vidění. Na psaní a čtení viděla velmi špatně. Naštěstí pro ni se její mamince nelíbily ústavy – internátní školy pro zrakově postižené. Díky ní a kamarádkám mohla dochodit běžnou základní školu. Potom se vyučila a pracovala jako telefonistka. Když se objevily na trhu diktafony, počítače s umělým hlasem a mluvicí notebooky, pustila se do studií. Nejprve angličtiny, potom Veřejnoprávní akademie, pak Vyšší odborné školy publicistiky, kterou přerušila v době třetího mateřství, a po něm navázala studiem na Literární akademii J. Škvoreckého. Je členkou Tvůrčí skupiny Hlava Nehlava, se kterou publikovala povídky ve sbírkách Ruce vzhůru (povídka Smrt v mamutí pasti) a Noční můry nespí (horor Želivan). Její první samostatná novela Poslední ples se odehrává na hradě Ledči nad Sázavou a je z doby Jagelonské. Poslední vydanou knížkou je Varování (povídky). Ráda cestuje, baví ji historie, miluje děti, zvířata, literaturu a staré hrady. Někdy upřednostňuje samotu, jindy vítá společnost. Je matkou tří dětí. Žije v Praze s mužem, dcerami, kočičkou, vodicím psem…