Básnické sbírky, poemy a prozaické texty Milana Kocha (3. 10. 1948 Praha - 18. 11. 1974 Praha) pocházejí z let 1965-1974 a v tomto svazku jsou seřazeny podle samizdatového vydání, které pořídila Kochova manželka Mirka Kochová (1951-1975), přičemž bylo přihlíženo i k nemnohým původním autorským samizdatům, které jsou archivovány.
Až doposud bylo Kochovo literární dílo známo jen ze tří menších výborů, které vyšly regulérním tiskem v letech 1992, 2006 a 2017, teprve nyní vychází ve své úplnosti.
Kochovy básně a prózy byly nejprve pod silným vlivem autorů americké Beat generation, řadí se tak v českém kontextu k básnickému dílu např. Václava Hraběte, Inky Machulkové, Vladimíry Čerepkové, Jaroslava Hutky, Šárky Smazalové, Milana Knížáka, Milana Kozelky, Zbyňka Benýška či Zuzany Trojanové, ale také pod vlivem surrealismu, jeho spontánního, tzv. automatického psaní čerpajícího z podvědomí. Postupně však se však Koch vypracoval k vlastnímu, jedinečnému výrazu, jenž je zřejmý zejména v obsáhlých básnických skladbách Červená Karkulka, Volby, Vánoce či v Kvadrofonické básni pro Egona Bondyho.
Milan Koch se sice přidružil k okruhu autorů české undergroundové komunity sedmdesátých let, ale jeho literární dílo je ve své rozmanitosti a bohatosti natolik osobité, že se zpěčuje jakékoli jednoznačné klasifikaci.
