Pastýřka Eiffelka

Apollinaire je často hodnocen jako nezbytný spojovací článek mezi symbolisty a surrealisty, avšak s jeho jménem je zároveň spojena i obroda moderní lyriky, založená na neúnavném proudu nápadité imaginace. Autor dokázal dramatickým způsobem vyjádřit rytmus moderní doby, v němž rozvíjel své novátorské vidění světa i svůj životní pocit, do něhož občas proniká únava a melancholie. Apollinaire byl zároveň mistrem v zachyceni rozmanitosti tónů, nálad i básnických technik, v nichž využíval přírodních i civilizačních motivů, oživených někdy mýty či magií. Na druhé straně uměl rozehrát i obrazy podzimu či sklonku léta, zmizelých i ztracených lásek, uplynulého času nebo stínu a soumraku. Činil tak bohatým básnickým jazykem, ve kterém nechyběla hovorová slova, lidové výrazy nebo dokonce technické termíny a neologismy.