Jsem skvělé dítě

Je tak krásná! Moc bych ji doporučila všem rodičům, kterým záleží na tom, aby se jejich dítě cítilo milované, oceňované, přijímané, prostě součástí láskyplné náruče své rodiny. Jak v ní krásně píšete, děti potřebují být přijímané a oceněné, stejně tak potřebují naučit, že jsou hodny lásky, nejen svých blízkých, ale i samy sebe. Tato knížka poskytuje úžasný návod, kde se rodiče i děti jemně a nenásilně dozví, jak mohou pracovat s dětskou sebehodnotou, sebepřijetím, jedinečností, ale také jak pracovat s chybami či nepříjemnými situacemi, do kterých se mohou dostat. Dozvíte se v ní důležité informace, které dítěti pomohou postavit pevné pilíře jeho života, o které se může kdykoli opřít. Moc ráda ji budu číst i svým dětem.

PhDr. Lucie Lebdušková klinická psycholožka, psychoterapeutka

"Tahle knížka nás totiž skutečně okouzlila, je opravdu skvělá a hlavně hodně potřebná.
Jako rodič tří malých dětí (a původně i sociální pedagog) jsem z knihy nadšená. Pomáhá dětem slyšet od rodičů slova, která potřebuje v životě slýchat každý z nás, ale my dospělí je dětem v tom spěchu občas říkat zapomínáme. Pro děti je to však velmi důležité a kromě uspokojení jejich psychických potřeb jim to pomáhá utvářet také jejich zdravé sebevědomí, které potřebují mimo jiné proto, aby se z nich mohli stát šťastní dospělí.
S mými dětmi jsme knihu četli několikrát a opakovaně se k ní vraceli i později. Děti vždy zaujaly krásné ilustrace, při čtení byly roztomile mazlivé a prosili mě ještě o přečtení další kapitoly navíc.
Moc rády poslouchaly vyprávění o nich samotných (jak to bylo v době těhotenství s nimi a podobně). Knihu se skvěle hodí číst i v rodinách, kde očekávají příchod nového sourozence.
Doporučila bych ji všem rodičům, kterým záleží na tom, aby byly jejich děti šťastné."

Mgr. Renata Metzlová, sociální pedagog, máma 3 dětí

Kniha mě oslovila obsahem i grafikou, nabízí společné čtení pro rodiče a děti, náměty k dalšímu vyprávění, sdílení, k prohlížení fotografií. Provází rodiče možnostmi, jak dětem uceleně přiblížit jejich příchod na svět, zabydlování se v jejich rodině; podpořit je v rozvoji jejich sebehodnocení, dobrém pocitu vlastní hodnoty. Knížka věnuje i jedno téma pocitům viny. Zvlášť předškoláci mívají velké téma viny, vztahují ji často k sobě, protože je to pro něj nejdostupnější varianta a neumějí ještě vymyslet jiné možnosti. Na příběhy zajíčků v takové chvíli rodiče snadno navážou i svými zkušenostmi, příběhy. U některých formulací bych jen volila přirozenější sdělení, formulovala bych je svými slovy. Ale i to k této knížce patří, protože není jen na čtení. Je určena ke sdílení, společnému vyprávění, provázení malých dětí v jejich růstu a vývoji.

PhDr.Dagmar Brejlová Dětská klinická psychologie, klinická psychologie, psychoterapie