Dole a nahoře

Mluvím a čtu ukázky, bojím se přitom, že mě zradí můj hlas, nalomený dojetím z té nádhery... nezradil, nabírám dech a mrknu do publika: a žasnu, že lidé nežasnou, šílím, že nešílí nádherou tryskající z těch liturgických vět, z těch myšlenek, které jsem sice nenapsala já, ale jsou nejen moje, ale i všech těch mých posluchačů, jenže oni o tom ještě nevědí a já se snažím jim to sdělit... Zůstávám však se svým nesvětcem neslyšena, pouze sledována různýma očima, s týmž výrazem kulturního zájmu...