Protože každý zná bolest, zdá se být tím nejznámějším. Filosofie, která se podle legendického líčení u Platóna s Aristotelem rodí z údivu, jenž je postojem, kdy to obvyklé se ukazuje neobvykle, nás však může přivést právě u toho, co je zdánlivě nejvíce známé, k pochybnostem a konfrontovat nás s neznalostí a nevědomostí. Ve třech kapitolách se podává zamyšlení nad bytností či podstatou bolesti ze tří rozdílných, vzájemně se doplňujících myslitelských stanovisek metafysiky, myšlení jiného počátku a filosofické antropologie, které reprezentují autoři Ernst Jünger, Martin Heidegger a Frederik J. J. Buytendijk. Pro každého má bolest zásadní význam při sebe pochopení člověka a jeho vztahu ke světu a k druhým lidem. Všichni vystupují proti reduktivnímu medicínskému pojetí bolesti a staví okolo své pozice příslušné určení člověka: Jünger jakožto pracujícího, Heidegger jakožto smrtelníka stojícího v oslovení pravdou Bytí ze spatření, Buytendijk jakožto vtělenou důvěru pokorně a trpělivě přijímající a nesoucí Kristovo znamení kříže. Zamyšlení nad podstatou bolesti je zároveň pokusem o určení toho, co je samotná filosofie, která se rovněž zdá být samozřejmá a známá jako bolest, ale stejně jako ta je i filosofie posléze tím neužitečným, čeho je paradoxně nejvíce zapotřebí.
