Jaguárovo sbohem

Vyprávění (v první osobě) začíná návratem devatenáctileté Ainy z Valencie na venkov do Valhonda, kam dříve jezdívala za prarodiči. Tentokrát je to ale jiné. Nenachází zde svou spřízněnou duši a někdejší lásku, Juana Davida přezdívaného Jaguár, který v 18 letech spáchal sebevraždu.

Ainu trápí, že ani pořádně neví, jak a proč se to všechno seběhlo. O Jaguárově seberaždě se tehdy dozvěděla o několik dní později a navíc se jí zdá, že jí kamarádi ze společné party něco tají a jakékoli konverzaci o Jaguárovi se vyhýbají. Zlomové je až setkání s Jaguárovou matkou, která má jako jediná sílu nazývat věci pravými jmény, když z jejích úst poprvé zazní tabuizované slovo sebevražda.

Garcia se snaží ve svém krátkém textu přiblížit mladým čtenářům celou situaci, otevřít diskusi, ukázat, že je v pořádku říct si o pomoc, ať už máme myšlenky na sebevraždu, nebo si vzal život někdo v našem okolí.

Knih je doplněna doslovem Martina Peška z poradny Luctus a kontakt na instituce a linky, kde lze hledat pomoc.