Kniha
Sto básní představuje zlatou éru japonské poezie, jak ji v době Heian pěstovala aristokracie u císařského dvora v Kjótu. Jejím jádrem je kompletní překlad sbírky Sto básní od sta básníků (Hjakunin iššu), kterou z tisíců veršů zařazených do tzv. Císařských antologií vybral a uspořádal slavný básník a literární teoretik Fudžiwara no Teika kolem r. 1236. Tato dodnes nejznámější sbírka klasické poezie je perlou na šňůře skvostných literárních děl starého Japonska.
Do historického, literárního i výtvarného kontextu sbírky
Sto básní zavede čtenáře obsáhlý úvod, zatímco doslov se soustředí na staré japonské poetiky a vysvětlení básnické dikce, figur a estetiky pětiverší waka (zvaných též tanka). Dalších sto deset přeložených básní ilustruje slohový vývoj této formy, její tematické a metaforické bohatství a jazykové zvláštnosti staré japonské poezie.
Sto básní přeložila japanistka Helena Honcoopová, která též napsala komentáře a doprovodnou studii, a vybrala ilustrace.
České vydání sbírky doprovází sto čtyřicet převážně barevných dřevořezů a maleb z 13.–20. stol. (Šunšó, Gakutei, Kunisada, Hokusai, Hirošige ad.).
