Dvaadvacet koláží Pavla Holeky (1945) vždy provází autorův krátký básnický text, organicky doplňující to, o čem vypovídají v různých velikostech po celé ploše rozhozená hebrejská písmena a je dotvářející lidské figury, různá zvířata či předměty denní potřeby. Jejich symbolika je evidentní, dešifrování však již mnohem složitější a nejednoznačná, divák má tak dostatek prostoru k vlastnímu přístupu, vnímání a pocitu. Sugestivní obraz pouze napomáhá k otevření dveří do komnat, kde již přebývá to nejpodstatnější tajemství, a to smyslu lidského bytí. Svět Holekových koláží komplexně postihuje horizontální určenost života i jeho vertikální přesah. Několika charakterizujícími prvky je přiblížen skrytý význam každého jednotlivého, výrazně krojeného písmene, jehož vnitřní podstata a kauzální propojenost zjevuje se pak zcela nečekaně, jakoby náhle ostře nasvícena. Tento podmanivý, dokonale prokomponovaný filozoficko-poetický soubor přináší rovněž ve světovém kontextu zcela specifické kvality. Jde o mnohovýznamový, zároveň ale pozoruhodně celistvý fenomén všech dvaadvaceti písmen hebrejské abecedy, v neposlední řadě i v ohledu a souběhu numerickém, umocňovaný jedinečným estetickým nábojem jejich kaligrafického vyjádření. Mimořádná kolážová série Pavla Holeky je uzavřena zasvěceným doslovem Gustava Erharta, dle něhož lze poselství tohoto unikátního výtvarně-poetického díla vystihnout také slovy: "Dívej se, a bude ti dáno vidět!"
