Když malého Piotra spolu s jeho matkou, tetou a prarodiči odvlekli během stalinského teroru na Sibiř, bylo mu pouhých osm let. Na cestě do gulagu se nejdříve zastavili v jedné vesnici na okraji tajgy, kde chlapec navzdory hladu, zimě i každodennímu utrpení prožívá své dětství. Uprostřed sovětského represivního systému čtyřicátých let, na promrzlé a pusté zemi, v komůrce gulagu, se snaží uchovat si kousek dětského štěstí, navzdory životu, jehož rytmus určují smrt, zmizení a uvěznění. V tomto literárním skvostu plném smíchu i slz vypráví autor malé i velké události svého života v mrazivém předpeklí.