Průvodce stárnutím aneb Jak ho oddálit

Stárnutí se stalo fenoménem, který prostupuje téměř všechny vrstvy naší existence. Ekonomové předvídají neblahé důsledky toho, že "strom života přestal mít nejširší větve ve spodních patrech a stojí na špičce". Sociologové a personalisté se potýkají s uplatněním lidí, kteří v padesáti letech představují „problematickou pracovní sílu“. Psychologové diagnostikují padesátníky, kteří cítí novou chuť do života, ale nikdo o ně už nestojí. Publikace, jejímž autorem je prof. MUDr. Zdeněk Dienstbier, DrSc., předseda Ligy proti rakovině Praha, napsaná s noblesou, humorem i životním nadhledem autora, jistě osloví široký okruh uživatelů. A to nejen ty, kteří jsou již „v pokročilém věku“, ale i ty, kteří si pro toto období chtějí uchovat co nejvíce fyzických i duševních sil. Postupující věk je sice záležitostí, kterou nelze ovlivnit, ale v jaké kondici se ho dožijeme, je přece jenom alespoň z části v našich rukou. Vyžaduje to sice trochu úsilí, ale rozhodně to stojí za to, jako leitmotiv prolíná celou knihou. A to i přesto, že se nám některé nemoci stáří stejně nevyhnou. Výklad, dobře srozumitelný „laikům“, prokládá autor osobními vyznáními, čímž knížka nabývá důležitý lidský rozměr, jenž umožňuje čtenáři lépe se identifikovat s předkládanými poznatky a doporučeními. Aby tento pocit umocnil a téma trochu odlehčil, uvádí autor citáty klasiků a vtipy, čímž se zároveň snaží i naznačit, jak je důležitá duševní svěžest a optimistický pohled na svět. Člověk, který se dostal do tohoto středního věku, by mnohdy chtěl ještě leccos vykonat, někdy i proti vůli těch, kteří ho již „odepsali“, a navzdory zdravotním problémům, které se začínají hlásit. Jak se s tím vyrovnat a jak prožít život nejen ve středním, ale i ve vyšším věku v co nejlepší kondici je otázka, na kterou se autor knihy snaží nalézt odpověď. Osobně k tomu má nejlepší předpoklady – prožil život, který by vydal na román, stal se uznávaným lékařem, který se již v mládí pustil do boje s tak zákeřnou chorobou jako je rakovina. A také již dosáhl věku, který mu umožňuje nahlédnout život „s přesností vědce, ale i s porozuměním člověka, který to nemá vyčtené z knih“.