Monolog starého samotáře, dělníka ve sběrně papíru.

Dělník ve sběrně starého papíru Haňťa pracuje pětatřicet let u lisu. Z hromad papíru zachraňuje vzácné knihy, čte si v nich a je tak „proti své vůli vzdělán“.

Novela Příliš hlučná samota je vnitřní Haňťův monolog se spoustou stále se vracejících motivů. Čtenář se seznámí s Haňťovou první láskou Mančinkou i cikánkou Ilonkou, která zmizela v koncentračním táboře. Je svědkem každodenního zápasu s horami papíru i s nekonečnými džbány piva, vyslyší Haňťovy citace filozofů i jeho sny o důchodu.