Král, císař, car

V posledních červencových dnech roku 1914 létaly mezi králem, císařem a carem telegramy. Jiří V., Vilém II. a Mikuláš II., jimž se v rodině říkalo Georgie, Willy a Nicky, byli bratranci - a ovládali polovinu světa. Od dětství se často setkávali na rodinných prázdninách, svatbách, oslavách narozenin a na pohřbech. Později si vzájemně přijeli na korunovaci, navštěvovali se při jubileích, vojenských cvičeních, námořních přehlídkách, vždy v doprovodu družiny dvořanů a sloužících. Chápali sami sebe jako královští kolegové, jako jakýsi odborový svaz panovníků, kteří stojí bok po boku proti vzestupu socialismu a republikanismu a nakonec v Rusku a v Německu proti revoluci.

V červenci 1914 se však tyto královské odbory rozpadly. Hrozící katastrofu první světové války sváděli jeden na druhého. "Copak jsem se zbláznil?" ptal se Nicky své ženy Alix v Petěrburgu a ukázal jí telegram od Willyho. "Jak to proboha William myslí, proč předstírá, že pořád záleží na mně, jestli se zabrání válce nebo ne?" - Německo Rusku oficiálně vyhlásilo válku šest hodin předtím.

Za přátelským ovzduším rodinných setkání probleskovaly hádky, které měly často veřejnou dohru. Tento mimořádný příběh, rozsáhle čerpající z dosud neuveřejněných dokumentů, zobrazuje jejich překrývající se životy, vedené v nepřestavitelné hojnosti paláců a obklopené lichocením a politickými intrikami. A vine se jím jedna otázka: do jaké míry byli král, císař a car odpovědni za vypuknutí války a za to, co z ní nakonec vyplynulo: za konec autokratické monarchie?

Preklad: Petruška Šustrová