Zatímco debutové album
Ostrov Země (1984) představovalo "moment přerodu" mezi doznívajícím českým art-rockem a přehlednější písňovou formou, druhé LP
Jedinečná šance (1987) už zachytilo Futurum při upřímné snaze vstřebat novější trendy rocku a popu. Že byla domácí scéna oproti světu zpožděná není ani tak chybou zdejších muzikantů jako spíš totalitního režimu, který účinně zpomaloval komunikaci a vývoj ve všech sférách, nejen v populární hudbě. Aniž bychom chtěli snižovat zásluhy ostatních členů Futura, deska Jedinečná šance je s odstupem času nejzajímavější jako odraz muzikantského vývoje Romana Dragouna. Nejen, že se Roman stal téměř výhradním autorem hudby a vybrousil charakteristický rukopis rozmáchlého melodika. Proměnil se i jako zpěvák. Zatímco na starších nahrávkách slyšíme art rockovou manýru využívat hlas v podstatě jako další nástroj, byť emotivnost nechyběla Romanovi nikdy, Jedinečná šance poprvé v širší míře umožňuje zpěvákovi rozvinout jeho v postatě soul-rockové cítění. Právě od tohoto alba vedla cesta k hlavní roli české verze Jesus Christ Superstar i k pestré trilogii Romanových sólových alb. Největším pokladem desky ovšem zůstává to, že obsahuje skutečnou trvalku. Kompozice Zdroj s textem Romanova otce Františka Dragouna se stala snad ještě důležitější Romanovou písní než Muž, který se podobá odvrácené straně Měsíce z dob Progresu 2. Důkaz nadčasovosti? Stačí si Zdroj poslechnout na dnešních Romanových koncertech. Je dobře, že i 25, respektive 22 let od prvního vydání jsou obě řadová alba Futura stále dostupná pamětníkům i novým posluchačům. Představují kapitolu, kterou by bylo škoda z pomyslných letopisů domácího rocku a popu vynechat.
