Radůza: Vše je jedním

Čtyřiadvacet skvělých skladeb. Většinu má na svědomí samotná písničkářka, ale nebojí se vypomoci si polskou či tureckou lidovou notou nebo třeba i jednou písní Vladimíra Vysockého, která v jejím podání vyznívá famózně. Sám Vysockij by měl radost, ale kdo ví. Na pódiu si vystačí úplně sama a přitom z nahrávky zní nejen akordeon, ale i kytara a klavír (i když z pochopitelných důvodů ne současně). Někdo se s tím prostě narodí a je to geniální.