Kniha Efemeria představuje výběr z více jak třicetileté tvorby fotografa Jaroslava Pulicara (*1954). Jeho snímky hovoří univerzálním jazykem a jejich tvůrce musí zajímat všechno. Ne snad ve smyslu encyklopedickém či uměleckých žánrů, ale ve smyslu lidském. Čím širší je tato škála, tím blíže je opravdovému životu. Zachytit pak s akupunkturní přesností náboj a emoci dané situace v jednom snímku je kus onoho umění vidět a rozprostřít emoce do velké šíře je kus onoho umění žít. Lhostejno, že ne všem fotografiím hned napoprvé rozumíme, máme alespoň co poznávat a rozšiřovat tím svoji citlivost. Umění má totiž především zneklidňovat a vytvářet lidem prostor, což je vlastně přesně to, co nemá naše pohodlná a racionální společnost ráda. Je to autoimunitní reakce zjištění, že limitem (téměř) všeho jsme především my sami. I proto je třeba ctít autory typu Jaroslava Pulicara, kteří, bez nároku na zisk, či popularitu, a tak trochu v ústraní, donkichotsky vytvářejí tento prostor k usebrání a sebezdokonalování. Jeho fotografie prodchnuté elementární důvěrou v člověka a v to, že žít se dá ledasjak, ale může to být plné a tím i krásné.
