Na skutečnost, že se kus dopisu, náhodně vyslechnutý útržek hovoru či část úředního sdělení, tedy text veskrze neliterární, může stát uměleckým dílem, přišel již Jiří Kolář. Někdy stačí drobná úprava nebo jen rozdělení do krátkých řádků připomínajících verše. Kolář záznamy takto uvedené do veršů pojmenoval jako autentickou poezii. Takovouto autentickou poezii sbíral dlouhá léta plzeňský básník Josef Hrubý. O jeho zvláštním "sběratelství" vědělo jen několik málo lidí. Na rozdíl od Koláře, který texty zkracoval a stylisticky upravoval, je pro Josefa Hrubého autorským dílem především samotný akt nalezení, dosazení titulu a rozfázování textu do veršů. Vystřihuje text většinou bez škrtů a zachovává archaický nebo primitivní ráz jazyka, u lidových textů respektuje i všechny pravopisné odchylky, ba i groteskní chyby. Nalézá neznámá svědectví v písemnostech známých osobností, objevuje anonymní i úřední spisy a podání, umné i automaticky vychrlené deníkové záznamy, neumělé intimní listy i kumulace výmluvných detailů ze záznamů slavných postav. Texty ve sbírce uvedené vyšly dosud pouze bibliofilsky - Město nebes a Numerale počátkem 90. let a Kočičí sněm v roce 2010.
