Abysme se nezbláznili

V souvislosti s třicátým výročím změny režimu v naší zemi (1989) jsme připravili nevšední publikaci. Pojednává o neznámé stránce života jedné generace studentů, kteří byli vrženi do doby tragických politických změn v čase mezi Palachem a Chartou, jak říká podnázev knihy. Čas to byl sice mnohdy morbidní, ale zároveň i půvabný... Jako sen, jenž vyprchal a do duše otiskl svou začouzenou krásu.

Svědectví studentů vysočanského gymnázia z let 1968-1977, vybudované jako koláž literárních forem a způsobů vyprávění, kdy každý z autorů více či méně bezděky vstupuje na stránky se svou verzí událostí, tak jak mu to dovolí paměť a někdy i svědomí, je podivuhodnou mozaikou tehdejších událostí - těch malých, obyčejně lidských, jež se odehrávají za všudypřítomného dozoru strany a vlády, jak se tehdy říkalo - a současně sondou do vnitřního života dospívajících lidí v období doznívajícího étosu 60. let a počínající komunistické normalizace. Nejen na půdě gymnázia. A tak se z původního záměru shromáždit autentické výpovědi pamětníků zrodil literární a takřka filozofický artefakt, který zřejmě ve svém žánru nemá obdoby.

Věříme, že každý, kdo otevře stránky této výjimečné knihy, nalezne v ní vše, co v trochu jiné podobě tvoří i náš dnešní život - touhu po lásce a svobodě, nesmiřitelnost a vynalézavost, hledání vlastní cesty i konformismus, krásu i bolest, lásku a jako občas se vynořující leitmotiv - humor. Vše v dobovém kostýmu. A někteří třeba v jejích řádcích zahlédnou i zrcadlení vlastní duše.