Mučenka a jiná místa

Čítaná

Sbírka básní Kateřiny Piňosovév edici: Druhá řada edice Analogonu. Vzpomínka na Swansea. Poslouchej řev schodů které mě přivedly sem kde bílý drát vln rozřezává čela a rozevřené pěsti kapradí drtí kotníky nekonečné šňůry kovových kuliček mě houpou ze strany na stranu když se třepu v rohu nebe. Tvorbu chápe básnířka jako snahu „odstraňovat těžké nánosy, které člověku brání vidět a vnímat skuteč- nost“. Stačí „zbystřit smysly natolik, aby se člověk mohl skutečnosti dotknout a objevoval v ní zázračno“. Zázračno v realitě pojímá Kateřina jako „energii, která svým jiskřivým spojováním věcí a souvislostí přesahuje rozumové vnímání světa“. Tvorba je pro ni magie, přičemž hlavní zjištění ovšem spočívá v paradoxu, že všechno, co magie odhaluje, už všude kolem nás existuje – že „skuteč- nost sama ohromuje svou mnohotvárností“, že člověk jen „musí něco […] otevřít ve svém nitru, jako kdyby aktivoval svou sopku“. Pak může to, co existuje, včetně přízraků a vidin, portrétovat. Bruno Solařík Kateřina Piňosová, narozená 30. listopadu 1973, je členkou Skupiny česko-slovenských surrealistů. Věnuje se verbální i vizuální tvorbě. Je autorkou sbírky básní Housenka smrtihlava (2000) a knihy textů a poezie Vnitřní cestopis (2014). Její tvorba byla publikována doma i v zahraničí: Surrealist Women (2002), New European poets (2008), The Return of Kral Majales (2010), SOL English Writing in Mexico (2013), Antologie české literatury (2004), Antologie české poezie, II. díl (2007), Letenka do noci (2003), Jezdec na Delfíně (2005), revue Analogon a jiné literární časopisy. Kromě realizace řady vlastních i kolektivních výstav doma i v zahraničí ilustrovala publikace: Za sudy s petrolejem (1999), The Alphabet ofTrees (2000), Jít pevně za svým imbecilem (2002), Bláznův dům (2004) Útržky ze zápisníku zemřelého přírodovědce (2009).