Výbor z básnické tvorby Maxe Broda (1884–1968) vzdává hold umělci, jehož lyrika, čítající na pět set básní, je v Čechách téměř neznámá. O pražském židovském německy píšícím spisovateli se u nás mluví především jako o příteli Franze Kafky a uchovateli jeho díla; Brodova vlastní rozsáhlá tvorba však bývá neprávem opomíjena. Z jeho pěti básnických sbírek vyšla v roce 1907 jako první Der Weg des Verliebten (Cesta zamilovaného) a jako poslední, v roce 1966, Gesang einer Giftschlange (Zpěv jedovatého hada). Výbor
Touha představuje českým čtenářům Brodovy pestré a mnohovrstevnaté básně v překladu přední české lingvistky Zlaty Kufnerové včetně německého originálu a umožňuje vytvořit si celkovou představu o autorově básnickém díle. Mnohé lyrické texty mají silné autobiografické rysy, reflektují osobní zážitky v jednotlivých obdobích autorova života, vycházejí ze vzpomínek na dětství, mládí, lásky, na rodinu a prostředí, v němž se Brod pohyboval. Pochopitelně nechybí básně s tématem židovství a holokaustu, šoa. Mimořádně přesvědčivě vyznívají silně emocionální verše věnované bratru Ottovi, rovněž spisovateli, který se spolu s rodinou stal obětí nacistického vraždění.
Max Brod, povoláním právník, pocházel z pražské židovské rodiny a patřil k nejvýznamnějším osobnostem okruhu pražské německy psané literatury počátku minulého století. V roce 1939 pak před nacisty emigroval do tehdejší Palestiny, kde se podílel na budování samostatného židovského státu. V Tel Avivu pracoval až do své smrti jako dramaturg izraelského státního divadla Habimah, je autorem několika románů a působil také jako překladatel a divadelní kritik.
