Anarchie ticha

Theofil Halama vnáší do současné české poezie nový ozvláštněný tón, vznikající u kalifornských a havajských břehů, za nimiž se rozprostírá téměř nekonečný Tichý oceán. Halamovy básně, které shora zmíněné prostředí bohatě reflektují, působí jako ucelené skulptury, kdy se už pomíjejí drobnosti a zůstává jen výsledný pevný tvar, často ve svém závěru ústící do neočekávané pointy jako výrazu vnitřního dynamického napětí.