Prima sezóna

„Strašně smutná krásná muzika mě vzala do svého utěšlivého náručí, přede mnou se otáčeli holky a kluci, Venca Štern se rozezněl jako zvon, jako hrana lásky… nebo čeho… mládí…“

Prima sezóna je vzpomínka a stesk, sentimentální pokus se aspoň na pár hodin přenést do jiného času – do času báječného mládí a prvních lásek, který je prostoupen humorem a prolnut jazzovou muzikou. Kdykoliv sem ale může vtrhnout hrůza a strach, když vystoupí z nevlídné atmosféry provinčního města v době protektorátu. Jak kouzelně zní pod tím dusivým příkrovem geniální, nenapodobitelná povrchnost a neodolatelná banálnost milostných rozhovorů!

„…flexaton toužebně zvolal do krásné noci mládí… where is the bird of Paradise?… brumendem převzali kluci měkký, něžný chórus, jako hučení lesa… hey-doo-dey… hay-doo-da… otočil jsem se a šel jsem k městu dolů… where is the bird of Paradise…? dolů, dolů, k půlnočnímu krásnému, smutnému městu Kostelci…“