Román Pátý syn přináší příběh jednoho z příslušníků poválečné židovské generace vyrůstajícího v Americe, jehož život - stejně jako životy většiny dětí rodičů přeživších holocaust - je touto tragédií hluboce poznamenán. Mladý Reuwen Tamiroff se postupně dozvídá o osudu svých rodičů: jednak od otcových přátel, a také z dopisů, jež otec nepřestává psát svému synovi Arielovi, ačkoli ten v ghettu zahynul V polském ghettu vládl německý důstojník, přezdívaný Anděl, který byl příčinou utrpení a smrti jeho obyvatel. Kvůli němu musel zemřít Ariel, kvůli němu zešílela jeho matka. Třicet let po válce Reuwen zjišťuje, že Anděl jakoby zázrakem vyvázl se zdravou kůží. Vydává se do Německa, neboť má dostatek důvodů, aby se odhodlal k odplatě. Má ale ještě odplata nějaký smysl a máme na ni právo? Jakou cenu lze žádat za prolitou krev? To jsou otázky, které stojí v centru autorova zájmu, a románovým příběhem se na ně snaží odpovědět. Vyznění románu, jehož děj se odvíjí v několika časových rovinách, je silně humanistické: je filozofickou meditací o zločinu, vině a odpuštění.
