Století páry
1 / 2
Kopl jsem do ohniště a plameny vyskočily jako na rozkaz. Ozářily holé větve sklánějící se nad paloukem. Veškerá útulnost a příjemná atmosféra, kvůli které jsem se zde utábořil, zmizela, jako by někdo sloupl tapetu a odhalil pod ní hemžení stonožek a švábů. Stromy nebyly očesané podzimem, jak jsem si myslel – byly mrtvé. Suché a ztrouchnivělé. Z prohnilých kmenů prastarých velikánů se plížil ven nový život. Absurdní a hrůzný. Mrtvé maso se v puklinách kůry formovalo do velkých šedých kapek a s pleskáním padalo všude kolem. Bez očí, mozku nebo citu. Jen hroudy hmoty, cenící řady drobných ostrých zubů v předtuše hostiny. Vystřelil jsem po nejbližší hroudě a ta se rozprskla, ale bylo jich příliš mnoho.