... Mladík si ho se zájmem prohlížel. "Jmenuju se Lock," řekl. "Měl jsem bratra, který tu žil." "Jesseho. Znal jsem ho dobře. Byl to dobrej chlap!" Ben Lock si Harpera změřil dlouhým pohledem. "On tohle o vás neříkal." Harper dostával vztek. Dráždil ho způsob, jakým s ním Ben Lock jednal, cítil se uražen ve své důležitosti. V poslední době si zvykl na to, že se mu projevovala úcta a respekt, proto mu ten mladík s chladným pohledem, který si jen tak vpadne do města a nebere nejmenší ohledy na jeho city, vůbec nebyl sympatický. Jesse se k němu choval stejně přezíravě, jen snad o něco lhostejněji a méně nepřátelsky, a právě z toho důvodu jej tak nesnášel. V tom si byli oba mladí muži podobní; kráčeli světem s chladnou sebedůvěrou, což muselo nutně dráždit ješitnost muže, jakým byl Harper. "To není spravedlivé!" vybuchl. "Neměl nejmenší důvod si na mě stěžovat! Jakým právem si hrál na soudce?" Pohrdání v Harperově hlase se nedalo přeslechnout, ale okamžitě litoval, že se neovládl, popustil uzdu svým citům a tónem hlasu prozradil svůj nepřátelský postoj. Harper však byl člověk, který neměl valné mínění o inteligenci jiných lidí, a věřil, že pokud zahladí nepříznivý dojem, nezůstane mladík dlouho jeho nepřítelem. "Ech!" mávl rukou. "Zapomeňte na to. Moc mě mrzelo, že ho zastřelili, a ještě takovým způsobem, opravdu moc. Vlastně," dodal, aby si zajistil alibi, "jsem byl spolu s šerifem a Harringtonem mezi prvními, kdo ho našli. Jeli jsme společně a cestou jsme potkali toho Cassidyho, když uháněl k městu. Řekl nám, že váš bratr je naživu, ale když jsme tam přijeli, byl mrtev. Od chvíle, kdy se k nám Cassidy připojil, jsme neslyšeli žádný výstřel," dodal. "Myslíte si, že ho Cassidy zabil?" zeptal se Lock přímo. ...