... Sir Richard z hloubi plic zabručel; připomnělo mi to psa. "A za ním ruku španělského trůnu. Jsem vskutku nucen věřit, že mezi námi je najatý vrah? Někdo, jehož cílem je nezdar této výpravy? Možná i člověk, který sedí u tohoto stolu?" Ledově modré oči sira Richarda klouzaly po všech přítomných, jako kdyby se pokoušel nahlédnout do duše každého z nich. Následovalo dlouhé rozpačité ticho. Marmadukeovi StClairovi hořely tváře. Ticho přerušil John White. "Ale tesařovo tělo bylo rozdrceno vahou sudů. Žádný jezuita - ani kdokoli jiný, pokud jde o to - by nedokázal zvednout takovou váhu a zase ji spustit na jeho tělo. Vyžadovalo by to nadpřirozenou sílu. Já říkám, že je to dílo čaroděje. Někoho, kdo si umí povolat na pomoc ďábelské síly." "Ale náš cíl byl přísně střeženým tajemstvím!" prohlásil George Raymond. "Jak by mohl být odhalen?" Sir Richard vstal a přistoupil ke skřínce. Zpoza své tuniky vytáhl velký mosazný klíč, vzal ze stojanu křesadlovou pistoli a nějakou krabičku a zase se s tím posadil. Krabičku a pistoli umístil vedle své číše. Pocítil jsem záchvěv očekávání. "Nebuď blázen, Raymonde. Mendozovo hnízdo zvědů - " "Ale Richarde, Její Veličenstvo vyhostilo Mendozu těsně před - " "Ta zmije je pryč, to ano. Ale můžete mi říci, že mezi všemi dělníky v plymouthském přístavu, jakož i mezi dodavateli potravin a vín, kteří jezdili do doků a ven, nebyl ani jeden vyzvědač španělského krále? A že neviděli truhly se sušenými fazolemi a jutové pytle s hrachem a ostatními semeny na sadbu? Co by to bylo za blázna, aby neviděl, že máme v úmyslu založit pro Alžbětu kolonii?" ...