"K čertu s lidskými vozky a k čertu se všema lidskýma ženskýma," mručel Gotrek a přidal i kletbu v trpasličím jazyce. "Ty jsi lady Isoldu prostě musel urazit, co?" podrážděně opáčil Felix Jaeger. "Můžeme mluvit o štěstí, že nás rovnou nezastřelili. Jestli tedy může být 'štěstí' trčet v Reikwaldu na Geheimnisnacht." "Za cestu jsme zaplatili. Měli jsme stejné právo tam sedět jako ona. A ti vozkové byli zbabělci," stěžoval si dál Gotrek. "Odmítli souboj jednoho proti jednomu. Nevadilo by mi, kdyby mě rozsekali ocelí, ale být zastřelen broky - to není smrt pro trolobijce." Felix zavrtěl hlavou. Viděl, že na jeho společníka přichází špatná, černá nálada. Nebyl teď přístupný argumentům a Felix měl v hlavě spoustu dalších věcí. Slunce zapadalo a les v oparu tím získával rudé zabarvení. Dlouhé stíny děsivě tančily a připomínaly příliš mnoho příběhů o hrůzách, které se nacházely pod zeleným baldachýnem stromů. Otřel si nos okrajem svého pláště a zabalil se těsněji do sudenlandské vlny. Odfrkl si a zadíval se na oblohu, kde se už objevily Morrslieb a Mannslieb, malý a velký měsíc. Zdálo se, že Morrslieb vydává mdlý zelenavý svit. To nebylo dobré znamení. "Myslím, že na mě jde horečka," řekl Felix. Trolobijce k němu zvedl pohled a opovržlivě se zachechtal. V posledních paprscích zacházejícího slunce vypadal řetěz vedoucí od jeho nosu k ušnímu lalůčku jako krvavý oblouk. "Vaše rasa je slabá," odpověděl Gotrek. "Jediná horečka, kterou teď cítím, je bojová. Zní mi v hlavě." Gotrek Gurnisson se otočil a zíral do temnoty lesa. "Tak vylez, bestiáku!" zařval. "Mám pro tebe dárek." Hlasitě se zasmál a přejel palcem po břitu své obrovské obouruční sekery. Felix na něm spatřil krev. Gotrek si jej začal sát. "Sigmar nás chraň, buď tiše!" zasyčel Felix. "Kdo ví, co tam číhá v takové noci?" Gotrek se na něj podíval. Felix zahlédl záblesk šílené fialové barvy v jeho očích. Felixova ruka sjela instinktivně blíž k jílci meče. "Nepokoušej se mi rozkazovat, človíčku! Já jsem za Starší rasy a jsem podřízen pouze králům pod Horou, i když jsem teď vyhnanec." Felix se formálně uklonil. Byl dobře školen v použití meče. Jizvy na jeho obličeji naznačovaly, že se za svých studentských časů zúčastnil nejednoho souboje. Jednou zabil člověka a to ukončilo jeho nadějnou akademickou kariéru. I přesto se mu však nijak nezamlouvala myšlenka, že by měl bojovat s Trolobijcem. Konečky Gotrekových vlasů sice sahaly Felixovi jen po hrudník, ale trpaslík byl těžší a jeho tělo bylo samý sval. A Felix viděl Gotreka používat sekeru. Trpaslík si úklonu vyložil jako omluvu a znovu se otočil do tmy. "Pojď ven!" křičel. "Nezajímá mě, že dneska v noci chodí po lesích mocnosti zla. Postavím se každému!" Trpaslík se dostával do stavu zběsilosti. Během doby, kdy byli spolu, si Felix všiml, že dlouhá období trpaslíkovy sklíčenosti bývají často přerušena výbuchem zuřivosti. Byla to jedna z věcí, které Felixe fascinovaly. Věděl, že se Gotrek stal Trolobijcem, aby odčinil nějaký zločin. Přísahal, že bude hledat smrt v nerovných soubojích s příšerami, které ostatním nahánějí strach. Vypadal, že jeho trvalé rozhořčení hraničí s šílenstvím - ale přísahu dodržoval. Možná, pomyslel si Felix, bych také zešílel, kdybych byl vyhnán do exilu, mimo svou rasu. K bláznivému trpaslíkovi cítil jakési sympatie. Felix věděl jaké to je, být vyhnán z domu, nemít kam jít. Souboj s Wolfgangem Krassnerem způsobil pořádný skandál. Jenomže právě teď se je trpaslík pokoušel připravit oba dva o život a na tom se Felix nemínil podílet. Pomalu pokračoval cestou a jeho zrak občas znepokojeně zabloudil k jasným měsícům. Křik za ním neutichal. "Copak mezi vámi nejsou žádní bojovníci? Pojďte ochutnat ostří mé sekery. Má žízeň!" Jen blázen by mohl takto pokoušet osud a temné síly na Geheimnisnacht, Tajemnou noc, v temné hloubce lesů, pomyslel si Felix. Gotrek něco zakřičel ve tvrdém hrdelním jazyku horských trpaslíků a pak přidal v reikspielu: "Pošlete mi hrdinu!" I nyní mu odpovědělo jen ticho. Voda sražená z vlhké mlhy mu stékala po čele. Potom se z veliké dálky tichou nocí donesl zvuk cválajících koní. Co jen to ten maniak provedl, pomyslel si Felix, pohoršil snad některou z Dávných mocností? Poslaly přízračné jezdce, aby nás odnesli? Felix sešel z cesty. Zachvěl se, když se o jeho tvář otřely vlhké listy - jakoby to byly prsty mrtvol. Hřmění kopyt se blížilo pekelnou rychlostí po lesní cestě. Kdo jiný, než démon, mohl uhánět takovou rychlostí po klikaté stezce? Felix cítil, jak se mu třese ruka, když tasil svůj meč. Byl jsem blázen, když jsem se připojil ke Gotrekovi, pomyslel si. Už nikdy tu báseň nedokončím. Už slyšel hlasité ržání koní, práskání biče a zvuk velikých kol. "Dobře!" zařval Gotrek. Jeho hlas přicházel z cesty za Felixem. "Dobře!" S příšerným rámusem se kolem přehnalo spřežení čtyř neuvěřitelně rychlých koní, kteří za sebou táhli černý kočár. Felix zahlédl, jak kola nadskočila na koleji v cestě. Rozeznal také černého vozku a přikrčil se zpět do křoví. Zaslechl blížící se zvuk kroků a vzápětí se keře před ním rozestoupily. Stál před ním Gotrek - vypadal šílenější a divočejší, než ho kdy Felix viděl. Jeho účes byl rozcuchaný, jeho tetované tělo bylo zašpiněné hnědým blátem a jeho pobitá kožená vesta byla rozervaná. "Ti smrkáči se mě pokusili přejet!" řval. "Za nimi!" Obrátil se a rychlým klusem vyrazil po blátivé cestě. Felix si všiml, že si trpaslík vesele zpívá v jazyce khazalid.

Bogenhafenská cesta dovedla oba k hospodě 'Stojící kameny'. Okenice byly zavřené a nebylo vidět žádné světlo. Ze stájí sice slyšeli řehtání, ale nebyl v nich žádný kočár, ani černý ani jakýkoliv jiný, jen pár hlučných poníků a vůz nějakého trhovce. "Ten kočár už jsme stejně ztratili - možná bychom se tu mohli vyspat," navrhl Felix. Ostražitě se díval na malý měsíc, Morrslieb. Nepříjemný zelený svit byl silnější. "Nechci být venku pod tím zlým světlem." "Jsi slaboch, človíčku. Taky zbabělec." "Budou mít pivo." "Na druhou stranu, některé tvoje návrhy mají něco do sebe. Ovšem lidské pivo je příliš vodnaté." "Jistě," řekl Felix. Gotrek si nevšiml stopy ironie v jeho hlasu. Hospoda nebyla sice opevněná, ale zdi byly tlusté a když zkusili dveře, byly zavřené na závoru. Gotrek začal tlouct na dveře topůrkem sekery. Neozvala se žádná odpověď. "Cítím vevnitř lidi," zavrčel Gotrek. Felix se podivil, že trpaslík přes svůj vlastní puch cítí ještě něco jiného. Gotrek se nikdy nemyl a jeho účes byl vyztužen zvířecím lojem, aby držel. "Zamkli se vevnitř. Na Geheimnisnacht nikdo nevychází z domu. Tedy mimo čarodějnic a těch, kdo jsou jedna ruka s démony." "Ten černý vůz venku byl," řekl Gotrek. "Jeho cestující nejspíš taky nebyli žádní dobráci od kosti. Okna měli zatažená a nikde nebylo vidět žádný erb." "Jsem příliš vyschlý na takové maličkosti. No tak, otevřete, nebo na ty dveře vezmu sekeru!" Felixovi se zdálo, že zevnitř zaslechl nějaké zvuky. Když přitiskl ucho na dveře, rozeznal uvnitř mručení hlasů a něco, co znělo jako pláč. "Jestli nechceš, abych ti rozpůlil hlavu, človíčku, navrhuji, abys ustoupil stranou," ozval se Gotrek. "Minutku. Hej, vy vevnitř! Otevřete! Můj přítel má velikou sekeru, zato trpělivost má malou. Radím vám, abyste ho poslechli. Jinak přijdete o dveře." "Co že mám malého?" zajímal se Gotrek dotčeně. Zevnitř zazněl vysoký, třaslavý křik: "Ve jménu Sigmara, vari démoni z hlubin!" "Dobře, to by stačilo," luskl prsty Gotrek. "Čekal jsem dost dlouho." Velikým obloukem se rozpřáhl sekerou. Felix ještě zahlédl, jak se runy jejího ostří lesknou ve svitu Morrsliebu. Pak rychle uskočil. "U Sigmara!" zakřičel Felix. "Nemůžete nás vymítat. Jsme jenom obyčejní, unavení poutníci." Ostří sekery se zakouslo do dveří se zvukem štípajícího se dřeva. Vzduchem se rozlétly třísky. Gotrek se otočil na Felixe a zlostně se zašklebil. Felix si všiml díry po chybějícím zubu. "Fušerská práce, tyhle člověčí dveře," řekl. "Radím vám - otevřete, dokud máte ještě co," zakřičel Felix. "Počkejte," ozval se třaslavý hlas. "Ty dveře mě u tesaře Jurgena stály pět korun!" Závora byla odsunuta ze dveří a ty se otevřely. Stál v nich vysoký hubený muž, jehož smutný obličej byl orámován zplihlými šedivými vlasy. V ruce držel mohutný kyj. Za ním stála stařena, která držela talířek s hořící svíčkou. "Svou zbraň nebudete potřebovat, pane. Žádáme vás pouze o nocleh," pronesl Felix. "A pivo," zavrčel trpaslík. "A pivo," souhlasil Felix. "Spoustu piva," upřesnil Gotrek. Felix pohlédl na starého muže a bezmocně pokrčil rameny. Uvnitř hostince se nacházel výčep s nízkým stropem. Barový pult byl tvořen prkny položenými přes dva sudy. Z kouta je podezíravě pozorovali tři ozbrojení muži, kteří vyhlíželi jako kupci. Všichni měli tasené dýky. Jejich tváře se skrývaly ve stínu, a přesto vypadali znepokojeně. Hostinský je rychle dostrkal dovnitř a zase zavřel. "Máte čím platit, Herr Doktor?" zeptal se nervózně. Felix viděl, jak mu ohryzek poskakuje. "Nejsem profesor, jsem básník," odpověděl, přičemž vytáhl svůj hubený měšec a přepočítal několik posledních zbývajících mincí. "Nicméně zaplatit mohu." "Jídlo," poručil Gotrek. "A pivo." Stará žena se při jeho slovech rozplakala. Felix se na ni podíval. "Tu bábu to nějak vzalo," poznamenal Gotrek. Starý muž přikývl. "Náš Gunter se ztratil, ze všech nocí v roce zrovna dnes." "Dejte mi nějaké pivo," připomněl se Gotrek. Hostinský zmizel. Gotrek se pomalu odkolébal ke stolu, u kterého seděli kupci. Ti ho ostražitě pozdravili. "Ví někdo z vás něco o černém voze taženém čtyřmi černými koni?" otázal se Gotrek. "Vy jste viděli černý kočár?" odpověděl jeden z kupců otázkou a z jeho hlasu čišel strach. "Jestli jsme ho viděli? Ta zatracená věc mě málem přejela." Muž polkl. Felix zaslechl spadnout sběračku. Uviděl, jak se pro ni hostinský sehnul a pak jim naplnil džbán. "Tak to máte štěstí," poznamenal nejtlustší a nejblahobytněji vypadající kupec. "Říká se, že ten kočár řídí démoni. Každý rok na Geheimnisnacht ho slyšíme tudy projíždět. Říká se taky, že z Altdorfu vozí malé děti, aby je obětovali v Temném kruhu." Gotrek se na něj se zájmem otočil. Směr, kterým se debata ubírala, se Felixovi přestával líbit. "To je ale jenom pověst, že," řekl rychle. "Ne, pane," bránil se hostinský vášnivě. "Každý rok slyšíme hluk, který dělá, když projíždí kolem. Před dvěma lety se Gunter podíval a viděl černý kočár, jak říkáte." Při zvuku Gunterova jména se stará žena opět rozplakala. Hostinský přinesl guláš a dva velké džbány piva. "Přineste pivo taky tady společníkovi," poručil Gotrek. Hostinský odešel pro další džbán. "Kdo je Gunter," zeptal se jej Felix, když se vrátil. Stará žena hlasitě zanaříkala. "Další pivo," křikl Gotrek. Hostinský vytřeštil oči na prázdné džbány. "Vezmi si moje," nabídl mu Felix. "Takže, můj hostiteli, kdo je Gunter?" "A proč ta baba zavyje pokaždé, když se ozve jeho jméno?" dodal Gotrek, otíraje si ústa zablácenou rukou. "Gunter je náš syn. Odpoledne odešel na dřevo a ještě se nevrátil." "Gunter je hodný chlapec," posmrkávala stařena. "Co jen si bez něj počneme?" "Možná se jen ztratil v lese." "To je nemožné," opáčil hostinský. "Gunter zná okolní lesy tak dobře, jako já chlupy na své ruce. Už tu měl dávno být. Mám strach, že ho odnesly čarodějnice, aby ho obětovaly."...