Je jedna část Lesa, kde je vždycky noc. Vysoké stromy se kloní k sobě, aby zabránily pronikání světla, a tvorové, kteří tam žijí, nikdy neviděli slunce. Ti, kdo kreslí mapy, to místo nazývají Temný les a přidávají varování: Tady žijí démoni. Před deseti lety se začaly hranice Temného lesa pomalu rozšiřovat a poprvé po nespočetných staletích se nad celým Lesním královstvím rozprostřela dlouhá noc. Démoni vyrazili v houfech z temnoty a nekonečný příval těch pokřivených, zvrácených stvůr ničil a zabíjel všechno, co mu přišlo do cesty. Nakonec byli zastaveni a zahnáni zpět, ale pouze za cenu velkých ztrát. Dlouhá noc se stáhla i s démony a Temný les se vrátil do původních hranic. Ve zničené zemi zavládl tichý, neoslavovaný mír a lidé se jali stavět, co bylo zničeno. Deset let uběhlo od války s démony. Lesu se pomalu hojily jizvy, Temný les byl klidný a tichý a jen málo démonů se odvažovalo vylézt z věčné noci. Avšak na mýtině nedaleko hranice Temného lesa, ve tmě, kterou slunce nikdy nerozptýlí a ani měsíc ji nezředí svou září, se prastaré zlo, které tu odnepaměti snilo své nečisté sny, ve spánku pohnulo.
- TICHO VRYTÉ DO KAMENE
Duncan MacNeil přitáhl svému koni uzdu a rozhlédl se. Mezerami v baldachýnu korun stromů pronikaly dolů zlatavé sluneční paprsky a prozařovaly lesní šero. Po obou stranách vyšlapané stezky rostly vysoké stromy hustě u sebe a jejich větve se prohýbaly pod letní zelení. Horký, dusný vzduch voněl vlhkou zemí, listím a kůrou. Na nejvyšších větvích zpívali ptáci varující lesní zvěř, že se jejich teritoriem pohybuje člověk. MacNeil se netrpělivě zavrtěl v sedle. Po dvou týdnech na cestách pro něj kouzla Lesa začínala povážlivě blednout. Vlastně si MacNeil začánal myslet, že by byl naprosto spokojený, kdyby už nikdy nezahlédl jediný strom. Ohlédl se směrem, odkud přijel, ale po zbytku jeho skupiny stále nebylo ani vidu ani slechu. Zamračil se. K smrti nerad čekal. Podíval se před sebe, ale ve výhledu mu bránily hustě rostoucí stromy. MacNeil pobídl svého koně, aby pomalu vyrazil vpřed. Konec lesa byl jistě nedaleko a on už se nemohl dočkat, až ho uvidí. Les pomalu ubíhal kolem a podkovy jeho koně v tichu hlasitě zvonily. Ptáci postupně přestali zpívat a ve stínu porostu se teď nic nehýbalo. MacNeil instinktivně nahmatal rukou jílec meče, který mu visel u boku, a uvolnil ho v pochvě. Všechno se zdálo být naprosto klidné, ale on neměl ve zvyku zbytečně riskovat. Jeho pohled padl na skupinku mrtvých stromů vlevo. Byly pokroucené a vykotlané, vyžrané hnilobou. Jejich sukovité větve byly holé, kůru měly porostlou lišejníkem. Ještě i po deseti letech v Lese zůstala místa, která se nedokázala vzpamatovat z dlouhé noci. Náhle se před ním stromy rozestoupily a MacNeil zastavil svého koně na okraji mýtiny. Naklonil se v sedle dopředu, oči si zaclonil dlaní před jasným sluncem a po tváři se mu pomalu roztáhl úsměv. Uprostřed paseky stála pohraniční pevnůstka, velká kamenná stavba s masivní, železem okovanou dubovou bránou a se střílnami místo oken. MacNeil si ji pozorně prohlédl. Brána byla zavřená a uvnitř ani kolem pevnosti se nic nehýbalo. Její tlusté kamenné zdi se tiše a tajemně tyčily v pozdně odpoledním slunci. MacNeil se v sedle narovnal a zamračil se. U brány nebyly žádné stráže a nikdo nehlídkoval ani nahoře na hradbě. Nad pevnůstkou nevlála žádná vlajka, žádný praporec nebo korouhev, a z žádného z tuctu jejich komínů nestoupal kouř. Jestli byl někdo uvnitř, dával si skutečně záležet, aby to nebylo vidět. MacNeil se znovu ohlédl přes rameno. Po zbytku jeho skupiny stále nebylo ani památky. Otočil se zpátky a nešťastně se zamračil. Obyčejně měl dost rozumu na to, aby se tolik nevzdaloval od vlastních lidí, ale ta věc s pohraniční pevnůstkou mu dělala starosti a čím dříve zjistí, jak to s ní je, tím dřív se uklidní. Blížila se bouře. Cítil to. Na nebi se stahovaly temné mraky a celý den bylo dusno. MacNeil vzhlédl k zatažené obloze a tiše zaklel. Plánoval si, že si pevnost nejprve pořádně prohlédne zvenčí a noc stráví v lese, ale teď to vypadalo, že to bude zatraceně nevlídná noc. A MacNeil rozhodně neměl v úmyslu spát na rozbahněné zemi v lijáku, když pohodlné postele byly na dosah ruky. On a jeho skupina strávili v poslední době už příliš mnoho nocí pod širým nebem a tohle léto bylo nejdeštivější, jaké pamatoval. Pomalu se protáhl a pak se uvolnil. Po rozruchu, který se kvůli téhle pevnůstce strhl u dvora, tak nějak předpokládal, že bude vypadat impozantněji. Panika začala, když se zjistilo, že pevnost už skoro měsíc nekomunikuje s okolním světem. Žádná zpráva, žádný poštovní holub, nic. Král do ní poslal několik svých poslů. Žádný se nevrátil. Mágové a čaroději se pokusili navázat s ní mentální spojení, ale jakási bariéra jim v tom bránila. Král si vyslechl všechny tyto zprávy a jeho obavy ještě zesílily. Pevnůstka ležela na hranici mezi Lesním královstvím a sousední zemí, vévodstvím Hillsdown. Vždycky to byla sporná hranice a docházelo na ní k častým šarvátkám, a v chaosu dlouhé noci se Hillsdown několikrát pokusil rozhodnout v té věci jednou provždy ve svůj prospěch. Lesní království nechalo vystavět novou pevnost, aby mu v tom zabránilo, a krátce poté, co byla dokončena, tu zavládl nápadně velký klid. Vévoda Hillsdownu poslal několik ostrých nót, pak se bez velkého povyku stáhl a tím to všechno skončilo. Až do minulého měsíce. MacNeil s rukou na jílci meče zamyšleně pozoroval mlčenlivou pevnost. Nic přímo nenasvědčovalo tomu, že by v ní něco nebylo v pořádku - na jejích kamenných zdech nebyly stopy po ohni ani dobývání a na mýtině vládl naprostý klid - ale nebyly tam ani žádné známky života. MacNeil se nervózně zavrtěl a jeho kůň, na kterého se přenášelo pánovo rozpoložení, pohodil hlavou. Konejšivě ho poplácal po krku, ale ani na okamžik přitom nespustil pohled z pevnosti. Duncan MacNeil byl vysoký, svalnatý muž, kterému pomalu táhlo na třicet. Dlouhé světlé vlasy mu spadaly až na ramena a nosil je stažené prostou koženou čelenkou. Jeho chladné šedé oči si prohlížely svět z kulatého usměvavého obličeje. Ramena měl široká, hrudník klenutý a na těle neměl ani gram zbytečného tuku. Ze všech sil pracoval na tom, aby to tak zůstalo. Šaty, které nosil, byly prosté a praktické a na koni seděl s přirozeností člověka, jenž strávil značnou část svého dospělého života v sedle. Meč, který mu visel po boku, měl ve staré, odřené pochvě a obvykle měl ruku poblíž jeho jílce. Z touhy po životě plném akce a dobrodružství zalhal ohledně svého věku a ke stráži nastoupil už v patnácti. Válka z démony ho z podobných nesmyslů z větší části vyléčila, ale jeho povaha mu ani potom nedovolovala jen udělat svou práci a shrábnout plat. Potřeboval trochu vzrušení, které by mu okořenilo život. Ta neustálá honba za dobrodružstvím už jej mnohokrát přivedla do potíží a přišel při ní o tolik zásluh, kolik si jich při jiných příležitostech získal. Po jednom zvlášť nešťastném incidentu, který zahrnoval naprosté zničení hospody, jejíž majitel nevzal dostatečně vážně MacNeilovu stížnost na vodnaté pivo, mu nadřízení dali na výběr: buď se stane Hraničářem, nebo bude po zbytek života ve vojenské věznici rozbíjet velké balvany na drobný štěrk. Hraničáři pracovali v malých, mobilních skupinkách a obvykle je posílali jako předvoj před hlavními silami, aby prověřili nebezpečné nebo podezřelé situace. Tyto skupinky se vyznačovaly odvahou, schopností a vysokou úmrtností. Jejich plat byl dobrý, ale po pravdě řečeno, MacNeil by to dělal i zadarmo. Což přirozeně nikdy nikomu neřekl. Jeho chlebodárci by to mohli vzít vážně. Jako Hraničář teď měl tolik vzrušení, kolik potřeboval a ještě něco navíc. Po takovém životě vždycky toužil. Znovu si prohlédl pevnůstku před sebou a šťastně se usmál. Už teď mu bylo jasné, že tohle bude výzva. A MacNeil výzvy miloval...
