Z prvej kapitoly

Muž si plochou dlaně kosmeticky ulízl vlasy. Potřeboval působit dobrým dojmem, aby setkání s jeho obětí probíhalo podle uměleckých pravidel.

Když hlas hostesky oznámil, že letadlo bude mít z technických důvodů blíže neurčené zpoždění, Jérômu Angustovi už hrály nervy. Tohle mi ještě chybělo, pomyslel si. Nenáviděl letiště a rozčilovalo ho, že by měl v hale trávit čas čekáním, navíc ještě po blíže neupřesněnou dobu. Vyndal si z tašky knihu a zuřivě se zabral do četby. „Dobrý den,“ oslovil ho kdosi obřadně. Stěží zvedl nos a s mechanickou slušností pozdrav opětoval. Muž se posadil vedle něho. „Tahle zpoždění letadel dokážou otrávit, co?“ „To jo,“ zabručel. „Kdyby aspoň člověk věděl, kolik hodin bude muset čekat, mohl by se nějak zařídit.“ Jérôme Angust souhlasně přikývl. „Čtete něco dobrého?“ zeptal se neznámý. Ale no tak, pomyslel si Jérôme, to mě ještě musí obtěžovat nějaký otrava? „Hm, hm,“ odpověděl, jako by říkal: Vlezte mi na záda. „To máte štěstí. Já na veřejném místě nejsem schopný číst.“ Ale obtěžovat ty, kdo toho schopní jsou, to mu jde, povzdychl si Angust v duchu. „Nesnáším letiště,“ pokračoval muž. (Já taky, čím dál víc, pomyslel si Jérôme.) „Jenom naivní lidé věří, že se tam potkávají cestovatelé. Romantický omyl! Víte, jaký druh lidí je tady k vidění?“ „Otravové,“ sykl ten, co dál předstíral, že čte. „Ne,“ řekl ten druhý, jako by se ho to netýkalo, „obchodníci na služební cestě. Obchodní cesta je natolik negací cestování, že by se jí tak vůbec nemělo říkat. Tahle činnost by se měla nazývat ,obchodní přesun‘. Nezdá se vám, že by to bylo správnější?“ „Já jsem obchodník na služební cestě,“ pronesl Angust zřetelně a myslel si, že se mu neznámý za svou netaktnost omluví. „Netřeba to upřesňovat, pane, je to vidět.“ „A ještě k tomu drzý!“ zahřměl Jérôme. Jelikož slušnost už vzala za své, usoudil, že se bez ní může obejít i on. „Tak se mi zdá, že jste to nepochopil, ale já nemám chuť si s vámi povídat.“ „Proč?“ zeptal se neznámý pohotově.“ „Čtu si.“ „Nepovídejte.“ „Prosím?“ „Vy si nečtete. Možná si jen myslíte, že čtete. Takhle čtení rozhodně nevypadá.“ „Tak dobře, poslyšte, vůbec nemám chuť poslouchat nějaké moudrosti o čtení. Lezete mi na nervy. Nechtěl bych se s vámi bavit, ani kdybych si nečetl.“ „Když si někdo čte, okamžitě se to pozná. Ten, kdo čte – kdo si doopravdy čte –, je duchem jinde. Ale vy jste byl tady.“ „Kdybyste jen věděl, jak mě to mrzí! Hlavně od chvíle, co jste přišel.“ „Ano, život je plný nepříjemných prkotin, které se vzpírají rozumu. A právě tyhle nepatrné mrzutosti mají mnohem větší vliv na absurdnost existence než metafyzické problémy.“ „Pane, tuhle filozofii za pět padesát si můžete...“ „Nebuďte nezdvořilý, prosím vás.“ „Od vás to vážně sedí.“ „Texel. Textor Texel.“ „Co mi to tu proboha povídáte?“ „Uznejte, že snadnější je bavit se s někým, koho znáte jménem.“ „Ale vždyť vám říkám, že se s vámi bavit nechci!“ „Nač ta agresivita, pane Jérôme Anguste?“ „Odkud víte, jak se jmenuju?“ „Je to napsané na cedulce u vaší cestovní tašky. Taky je tam vaše adresa.“ „Tak fajn,“ povzdychl si Angust. „Co chcete?“ „Nic. Jen si povídat.“ „Lidi, co si chtějí povídat, mi nahánějí hrůzu.“ „To je mi líto. Navíc mi v tom těžko můžete zabránit – není to nic nezákonného.“ Obtěžovaný muž se zvedl a šel si sednout o padesát metrů dál. Zbytečná námaha. Dotěra ho následoval a usadil se vedle něho. Jérôme opět vstal a šel se vmáčknout na prázdné místo mezi dvěma cestujícími. Doufal, že se tak dostane z jeho dosahu. Ovšem jeho doprovodu to, jak se zdálo, vůbec nevadilo. Stoupl si přímo proti němu a znovu zaútočil. „Máte nějaké potíže v práci?“ „Vy mi nedáte pokoj ani před lidmi?“ „V čem je problém?“ Angust se zase zvedl a vrátil se na své původní místo – když už mu má nějaký otrava dělat ostudu, ať je to aspoň bez obecenstva. „Máte nějaké potíže v práci?“ zopakoval Texel svou otázku. „Zbytečně se namáháte. Nehodlám na nic odpovídat.“ „Proč?“ „Nemůžu vám bránit v mluvení, jelikož to není nic nezákonného. Vy mě zase nemůžete nutit odpovídat, jelikož na to nemáte právo.“ „Ale právě jste mi odpověděl.“ „Abych se tím už potom nemusel zatěžovat.“ „Tak vám tedy budu povídat o sobě.“ „To jsem si mohl myslet.“ „Jak už jsem vám řekl, mé jméno je Texel. Textor Texel.“ „Netěší mě.“ „To říkáte proto, že je moje jméno neobvyklé?“ „To říkám proto, že vás nerad poznávám.“ „Přitom na mém jménu není nic tak divného. Texel je příjmení jako každé jiné a ukazuje na můj holandský původ. Texel, to zní dobře. Co říkáte?“ „Nic.“ „S Textorem už to samozřejmě není tak jednoduché. Přitom je to jméno, které se pyšní honosnými literami. Víte, že to bylo jedno z mnoha Goethových křestních jmen?“ „Chudák Goethe.“ ...