Stála v pokoji, ale světlo bylo tak oslepující, že nerozeznala žádné detaily. Když se pokusila obrátit pryč od světla, zjistila, že se nemůže hýbat. Byla jako přikovaná na místě, ruce a nohy přitisknuté k bokům, a nemohla ani zavřít oči, aby měla aspoň nějakou ochranu před světlem. Vzápětí světla zhasla a ona zůstala v naprosté tmě. Slyšela jen svůj dech, ale potom zaslechla hlasy a po místnosti se pohybovali lidé. Co dělali? Nemohla mluvit; nemohla se dívat; nemohla se pohnout. Znovu se rozsvítila světla, ale ne tak jasná, a ona uviděla tělo ponořené ve skleněné nádrži s nějakou kapalinou. Ten člověk byl jistě mrtvý, protože ho půlka chyběla. Od pasu dolů nebylo nic. Nemohla odvrátit pohled, takže když se ta polovina těla ve vodě otočila a zadívala se na ni, nemohla dělat nic jen tiše vykřiknout. Pak ucítila bodnutí do paže a padala a padala hluboko do černé nicoty.