Ale příštího rána jsem byl překvapivě ve výborné náladě. Chůva mi připravila palačinky. Nalil jsem si na ně med, který mám mnohem raději než javorový sirup, a vyrazil jsem. Na univerzitu! Nebyl jsem sice sám, kdo přijel v tak velkém autě, ale mnoho nás nebylo. Cítil jsem, jak se na auto upírají závistivé pohledy, a povzdechl si. Příště nepřijedu tak brzy a zaparkuju mnohem dál. Ale už se stalo. Hodil jsem si na záda batoh a vydal se ke vchodu. Přijel jsem po Arthurově třídě. Zbývá mi přejít ještě takové náměstíčko, ze kterého vedly ulice do všech směrů a k hlavní budově univerzity, hezké stavbě z červených cihel, s vysokou věží s hodinami. Líbilo se mi, že univerzita byla obklopená dvěma kopečky, jako město utopené mezi horami, nad kterým vyčnívá Mont Blanc. Všude kolem mě se smály davy studentů, všelijak divoce gestikulovali a strkali se. Byl jsem z toho celý vedle. A nebyl jsem sám. Okamžitě jsem si všiml dvou dalších asi nových studentů, kteří se na to hemžení dívali se stejným údivem. Byl to jeden kluk, stejně starý jako já, pořádná vazba, se žlutýma očima a světlými vlasy. A pak jedna hodně zvláštní holka. Byla moc hezká, úplně jinak oblečená než ostatní a měla zajímavý výraz ve tváři. Nejdřív jsem si všiml jejích obrovských očí. Nic jiného se jí už do obličeje nevešlo. Měly barvu zeleného moře s šedými smutnými tečkami. Odrazy slunečních paprsků jí je celé rozzářily. Pak mě na ní upoutaly naprosto senzační vlasy. U nás ani ty nejkrásnější vlčice, které se o své hřívy pečlivě starají, teda o srst, je neměly tak dlouhé, bohaté a tak nezkrotné. Na vršku hlavy jí neposedně seděla směšně malá čapka. V obrovském kontrastu k té černé lesklé mase byla její porcelánová pleť. Měla rovný, trošku arogantní nos, kterým provokovala okolí. Na sebe si vzala neuvěřitelně elegantní žluto-černo-šedý ohoz. O módě nevím vůbec nic, ale tohle bylo zajímavé. I přes tu směsici barev a extravagantní střih to působilo harmonicky. Zachytila můj ohromený výraz a usmála se. V tu chvíli mě zasáhl blesk a já jsem se naklonil a udělal tu nejhloupější věc na světě. Zavětřil jsem.