Věděla jsem, že budu chtít, aby mi někdo dal výprask, od té chvíle, kdy jsem narazila na jeden z těch romantických viktoriánských příběhů z knihovny mé prababičky. Všechny ty hedvábné spodničky okolo pasu hrdinky, zatímco ji hlavní hrdina drží ohnutou přes koleno, jeho ruka ostře pleská o její zčervenalý zadeček a její protesty zní falešně i mým mladým uším, přesto však je díky nim celý zážitek ještě slastnější. Byla jsem z toho dole celá vlhká. A pořád jsem, když to znovu čtu. Přesto to není nic víc než jen nenaplněná touha, kterou skrývám před světem. Kdybych to předtím sama netušila, zpečetila to ta krutá slova, která pronesl Jake poté, co jsem se mu ke svým touhám přiznala. Některé záležitosti je lepší nechávat v temnotách. I kdyby mělo jít o tu nejpřirozenější stránku mě samotné.