George se ohlédl a jeho úzkost ze zablácených spodků rázem přehlušil mnohem podivnější pocit – stojí nahý ve světlem grošovaném lese, kde ho může kterýkoliv kolemjdoucí zahlédnout, a Cecil, oblečený a obutý, ho upřeně pozoruje. Po suchém listí a bukvicích opatrně sestoupil až k nepravidelné elipse vody. Bylo teplo, ale jak se střídalo světlo a stín, zamrazilo ho na zádech. Uvědomil si, že ho tahle role, ta dosud nepoznaná hra na poslušnost, která nicméně zesilovala jeho vlastní cenu a krásu, vzrušuje. Vědět, že jste to, po čem Cecil touží víc než po čemkoliv jiném, to už bylo něco. Pořád zády k němu si dřepl a zadíval se do hnědavé, jílovité vody, kterou neustále čeřila vtékající stružka. Na druhém břehu, dvacet stop od něj, se mihotalo sluneční světlo. Vklouzl nohou pod studenou hladinu, a jakmile ho voda stiskla ledovým sevřením, vrhl se do ní celý. Obeplaval kolem dokola, zastavil se a udýchaně ze sebe vypravil: „Nádhera!“ Teď byla řada na něm, aby sledoval Cecila, který se svlékal ochotněji a zkušeněji. Zatáhnul, zavrtěl se, kopnul nohama, a byl z šatů venku. Po listnatém svahu seskákal jako satyr, dohněda opálený, šlachovitý, s tmavými chlupy na lýtkách a předloktích. Pak do rybníčka skočil skoro Georgeovi na záda, potopil ho a jak po něm George vyděšeně i vzrušeně chňapnul, nohy se jim na okamžik divoce propletly. George by Cecila rád uklidnil a na chvíli se k němu přitiskl. Plavali kolem sebe, plivali vodu a smáli se, hladina se houpala a bublala. Nohama naráželi do větví a vířili listí a bahno. Cecil se po něm natáhl, objal ho kolem ramen a pak se k němu pod vodou neúprosně přiblížil.