Tuláci
1 / 8
Sto šedesát osm hodin před svou smrtí se George Crosby protáhl sklepním okénkem do metodistického kostela v městečku West Cove a rozezněl zvon v předvečer svátku Všech svatých. Pak čekal ve sklepě, jestli mu otec přijde dát výprask. Jenže otec se smál, až se za břicho popadal, jelikož George si vycpal kalhoty starými čísly Saturday Evening Post. U večeře seděl tiše jako pěna a bál se podívat na matku, protože bylo už jedenáct hodin a otec ještě nebyl doma, a matka je přesto donutila sedět nad vystydlým jídlem. Pak se oženil. A pak se odstěhoval. Patřil k metodistům, kongregacionalistům a nakonec unitářům. Rýsoval stroje a učil technické kreslení, přežil několik infarktů, jezdil se spolužáky z průmyslovky po nové dálnici, ještě než ji otevřeli, učil matematiku, získal diplom na pedagogické fakultě, pracoval jako hospodář na střední škole, každé léto se vydával s kamarády z pokeru – doktory, policajty a učiteli hudby – na sever muškařit, koupil si v sousedském bazaru rozbité hodiny z osmnáctého století i s návodem k opravě, šel do důchodu, jezdil na skupinové turistické zájezdy do Asie, Evropy i Afriky, třicet let opravoval hodiny, rozmazloval vnoučata, dostal Parkinsona, cukrovku a rakovinu a nakonec skončil na nemocniční posteli uprostřed obývacího pokoje, přesně na místě, kde stával jídelní stůl nastavený dvěma náhradními deskami pro prázdninové hosty.