Můj život je jako vodní mlýn - ležím na břiše a někdo mi čurá na lopatky… tak charakterizuje svou životní pouť "obyčejná holka ze Šumavy" Dáša, která vystartovala do života se srdcem na dlani, ale také občas s dírou na patě.
Narodila se v Sušici a dodnes je to pro ni nejkrásnější místo na světě. Ovšem jejím současným domovem je Perth, hlavní město Západní Austrálie, kde ve svém hezkém domě na břehu Indického oceánu mezi protinožci sepsala svůj příběh. Není ale o tom, jak chudá dívka ke štěstí přišla. Dáša totiž nepotkala milionáře, který by ji zahrnul dárky a největší radostí by pro něho byl její úsměv. Naopak, potkávala výhradně mužské, o které se musela starat a kteří čekali, že jim zorganizuje život a vydělá jim peníze. Ke všemu se musela propracovat sama, nikdy nic nedostala zadarmo, a jestli bylo v jejím životě něčeho opravdu hodně, pak to byla dřina.
V Čechách vystudovaná zdravotnice živila sebe a své rodiny všeličíms. Léta dřela jako chlap v továrně, pracovala v grilovací stanici, vařila na lodi, ošetřovala pacienty, uklízela... A vedle toho se zamilovávala, hořela láskou a pak se krutě zklamávala. Čtyřikrát šla k oltáři, čtyřikrát řekla své "ano" s přesvědčením, že potkala toho pravého. A čtyřikrát se zklamala. Na konci každého manželství mohla jenom vyčíslit ztráty a jít zase dál. Poznala, jaké to je, když člověk emigruje a do své vlasti nesmí. Pak zase poznala, jaké to je, když už domů zase může…
Její příběh je možná obyčejný, stejně tak jako ona se s životem perou ženské na celém světě. Ale ne každá se na sebe umí podívat z výšky, s nadhledem a hlavně humorem. Dáše radost ze života rozhodně neschází.
Své životní zkušenosti dnes zúročuje jako vyhledávaná kartářka, ale pro své přátele je i vyhlášenou kuchařkou. Proto svou knihu doplnila recepty, které nasbírala při svých životních peripetiích, které začaly na Šumavě, pokračovaly mnohaletým pobytem v Německu a skončily v daleké Austrálii. Zatím, protože Dáša toho má ještě hodně před sebou...
