Do tohoto výboru byly zařazeny tři povídky z knihy
Čeho svědkem byl Henry (The Observations of Henry, 1901). V roli vypravěče tu vystupuje všímavý číšník, který musí za den obsloužit stovky zákazníků. Někteří z nich chodí do jeho podniku pravidelně, takže je Henry postupně vtahován do jejich osudů. Nezůstává chladným pozorovatelem, soucítí se svými známými, toto soucítění je však naštěstí korigováno rozumem: Henry je schopen pomoci lidem i v situacích, v nichž by emoce mohly způsobit jen neštěstí (Překvapení pana Milberryho). Povídky jsou sice laděny humorně, ale v jejich ději nechybí ani opačný pól lidských citů - smutek či alespoň lehká nostalgie. Jeromův Henry pohlíží sám na sebe i na lidi ve svém okolí vyrovnaně: neopíjí se pocitem štěstí a triumfu, na druhé straně ani v těžkých okamžicích nepropadá beznaději - tak jako ani sám Jerome Klapka Jerome příslušník národa, jemuž nečiní potíže ironizovat sám sebe, nesvaloval vinu za své postavení na netečnou veřejnost. Vzpomínaje s odstupem času na úspěch autobiografického románu Paul Kelver, napsal: "Snad bych se byl stal uznávaným romanopiscem - dokonce autorem bestsellerů. Kdo ví? Jenže jakmile jsem tu něčeho dosáhl, moje ctižádost takříkajíc postupně vyprchala. Vrátil jsem se k psaní divadelních her. Když jsem teprve začínal, bylo to stejné. Moje historie se stále opakuje. Jakmile jsem dosáhl úspěchu jako humorista, okamžitě jsem zvážněl. Připouštím, že se v mém mozku cosi zadrhává - a nemohu s tím nic dělat."
Druhá část tohoto výboru podává svědectví o autorově zvážnění. Čtyři povídky pocházejí ze sbírky
Host z pokoje do dvora ve třetím poschodí (The Passing of the Third Floor Back, 1907). Titulní povídku, jejíž symbolický hrdina s podivně zakulacenými zády rozhodně není z tohoto světa, autor zdramatizoval; v této moderní jevištní moralitě vystupují na rozdíl od prozaické předlohy ještě další symbolické postavy.
V Jeromově tvorbě nebylo nic přesně rozškatulkováno na "humor" a "tragično", úsměv se u něho často prolínal s tesknotou, či dokonce smutkem. Povídka Paní Kornerová si neváží toho, co má svědčí o tom, že autorův cit pro komiku nevysychal ani v časech "zvážnění". Kdo si však přečte povídku Láska Ulricha Nebendahla, aniž ví, kdo je autorem, sotva v tomto příběhu hrdinova sebeobětování pro rodnou obec rozpozná Jeromův rukopis. Děj se odehrává v Německu, v zemi, kterou Jerome vícekrát navštívil a kde měly jeho knihy i divadelní hry úspěch. Jeho německý životopisec Gutkess tvrdí, že sám císař Vilém jednou spisovateli osobně blahopřál. Čtenáři Tří mužů na toulkách vědí, že Jerome poznával Německo s opravdovým zaujetím, na druhé straně však ho dráždila přehnaná disciplinovanost tamějšího obyvatelstva, jeho bezmezná poslušnost vůči nejrůznějším předpisům, zákazům a nařízením, často nesmyslným.
Když v roce 1914 vstoupila Anglie do války, přihlásil se Jerome Klapka Jerome do armády, ale ve svých pětapadesáti letech nebyl odveden. Na frontu se však přece jen dostal - jako řidič nákladního auta ve francouzské sanitní koloně. Muž, který se veškerou svou tvorbou pokoušel kultivovat mravy a vkus svých bližních, musel být těžce otřesen nelidskostí války a úpadkem morálky jak na straně poražených, tak na straně vítězů - úpadkem, který nemohl být zastaven žádnou mírovou smlouvou. Z fronty se vrátil jako přesvědčený pacifista. Po válce již humoristickou prózu nepsal, zato vydal dva sociální romány,
Všechny cesty vedou na Kalvárii (All Roads Lead to Calvary, 1920) a
Anthony John (1922), jimiž pokračoval v linii sociálních románů Benjamina Disraeliho a Elizabeth Gaskellové. Stačil ještě zveřejnit své memoáry nazvané
Můj život a doba (My Life and Times, 1926). Zemřel na krvácení do mozku 14. června 1927 v Northamptonu.
Za šedesát osm let života se Jerome Klapka Jerome stal svědkem četných změn ve světě a lidské společnosti. Některé byly jistě k dobrému, mnohé nikoli. Spisovatel citlivě registroval četné varovné příznaky, o nichž patrně netušil, k jak katastrofálním vyústěním povedou koncem století. Několik měsíců před svou smrtí prohlásil před svými rodáky: "Bylo to právě v zahradě, kde člověk poprvé mluvil s Bohem. Vyháníme Boha ze světa, jestliže měníme krajinu v chudinské brlohy... Jsou to tyto věci: náboženství, vzdělání, výtvarné umění, hudba, literatura, to všechno jsou důležité věci. Podnikání je velmi potřebné. Je to chléb života. Společenství se však nemůže zdárně vyvíjet pouhým podnikáním. Obec bude vzkvétat tehdy, jestliže bude dbát věcí duchovních."
