Pověsti slovenských hradů a zámků

Čítaná

Slovensko. Země netušených krás - i žalů, bohu dík dnes již patřících minulosti. Velebné štíty Tater, překrásné lesy, barvící se v podzimu teplými odstíny nachu a žlutě, divoké rokliny, vodopády, pohádková nádhera podzemních jeskyň, nezměrné bohatství léčivých pramenů. Země obývaná lidem, jehož srdce jsou prostá a plná poezie. Jen v lidových pověstech, z nichž mnohé dovedly v těžkých dobách živit v srdcích porobených Slováků víru v lepší příští, se zachovaly vzpomínky na časy dávno minulé a od děda k vnukovi se udržují v pamětech lidu. Vyprávějí o smutných časech, za kterých se slovenská země třásla pod kopyty nepřátelských koní a její lid byl přiveden až ke Golgotě svého národního života - ale vzpomínají i událostí radostných, věhlasu, slávy a moci svých předních dějinných postav. Připomínají doby, kdy ve slovenských hradech kypěl život a lidské osudy naplňovaly jejich prostory štěstím, láskou, bolestí i beznaději. Slovenské pověsti to byly, jež na věky zapsaly do srdcí prostého lidu všecky známé i bezejmenné hrdiny, kteří svou prací, boji, utrpením a obětmi připravili svým dětem a vnukům lepší život. A proto otevřte svá srdce dokořán - a napijte se z pramene, jenž vyvěrá z nezkalené studnice slovenské lidové poezie!