Helena Drašnarová, dcera Jaroslava Dietla a žena Jiřího Drašnara, nikdy nestála o veřejnou pozornost. Svůj pozdní debut složila ze zápisků, kterými během let komentovala svou emigrační zkušenost. Kniha obsahuje vzpomínky na dětství a mládí v rodině nejznámějšího českého televizního scénáristy, stejně jako na osobní setkání s lidmi od světových celebrit po losangeleské bezdomovce. Nejde však o memoáry. Přes útržkovitý tvar jednotlivých kapitol jde o promyšlené a strukturované vyprávění.
Autorka nepopře scénáristický výcvik absolventky pražské FAMU. Deziluze s ironií u ní přechází v komické popisy každodenních situací, přesné postřehy o lidech a zasahující mikropříběhy. Přestože se popisy zakládají na živých vzpomínkách, nejde o knihu drbů. Drašnarová nerozlišuje mezi lidmi "malými" a "velkými" a všichni jí slouží k naplnění netypického, ale dokonale funkčního románového tvaru.