Dachau - osvobození a odplata Jak se blížil konec války, dostávala se fronta stále blíže k městečku Dachau a ke koncentračnímu táboru, ležícímu na jeho okraji. Bylo slyšet přibližující se dělostřeleckou palbu, americká letadla napadla kasárna a další zařízení SS v areálu tábora a poměrně dobré informace o blížící se americké armádě měly i skupiny odporu, které se formovaly v táboře. Ty uvažovaly dokonce o vzpouře, ale po krutě potlačeném povstání ve městě, které spontánně vyvolala skupina uprchlých vězňů v součinnosti s místním Volksturmem, od něj upustily. A protože blížící se konec vyvolával strach mezi vojáky SS, řada z nich z tábora uprchla včetně dvou ze tří důstojníků SS, kteří táboru v posledním období veleli. 27. dubna přijíždí do tábora poslední transport vězňů. Jde o vězně z koncentračního tábora Buchenwald, kteří cestují více jak tři týdny po celém Německu a západních Čechách. Z více jak čtyř a půl tisíc jich přijíždí do Dachau jen osm set živých. 9. dubna 1945 před polednem vstupují do tábora jednotky 42. a 45. pěchotní divize Armády Spojených států. Do dnešní doby nebyly přesně vysvětleny události, ke kterým po osvobození tábora došlo, ale je jisté, že mnoho desítek, možná až přes pět set příslušníků SS bylo zabito americkými vojáky a částečně i vězni. Jisté také je, že Američané museli řešit problém, jak se postarat o více než 60 000 vězňů, z nichž kolem třiceti dvou tisíc bylo z mateřského tábora v Dachau a zbytek z pobočných táborů rozesetých kolem Mnichova ve vzdálenosti až stovek kilometrů, kteří byli, až na výjimky, těžce podvyživení a vesměs vážně nemocní mnohými infekčními nemocemi, zejména břišním tyfem a tuberkulózou. Po válce a repatriaci vězňů se stává Dachau vězením pro válečné zločince, potom táborem pro uprchlíky z východní Evropy a konečně v šedesátých letech 20. století památníkem. Památníkem, jenž je mementem hrůzné doby nacismu a Druhé světové války, mementem utrpení deseti tisíců nevinných lidí.
