Člověk musí hořeti

Rozhovory s želivským opatem Bohumilem Vítem Tajovským Člověk musí hořeti vycházejí v tomto svazku ve druhém vydání. První vydání vyšlo v roce 2001 v nakladatelství Torst a bylo doplněno dokumentační přílohou ÚDV o „Akci K“ a osobními vzpomínkami na Víta Tajovského z pera Ivana Medka, Luboše Hrušky, Antonína Bradny, Zdeňka Rotrekla, Jaroslava Meda, Jiřího Reynka a dalších.
Aktuální vydání odstraňuje některé chyby a nepřesnosti ve vlastním textu rozhovoru a vychází s novým obrazovým doprovodem. Různé verze opatského znaku B. V. Tajovského vytvořil výtvarník Zdirad Čech. Autory fotografického cyklu z Želiva jsou Alena Dvořáková a Viktor Fischer; některé další snímky dodali Pavel Dias a Evžen Sobek.
Samotný rozhovor vznikal od dubna 1998 do srpna 1999 při návštěvách Aleše Palána a Jana Paulase na Želivě. Autoři nahráli zhruba šedesát hodin zvukového záznamu, který pak přepsali, upravili a strukturovali. Závěrečné znění rozhovoru B. V. Tajovský autorizoval; prvního vydání knihy se však už nedočkal. Název titulu je převzat z básně Jana Zábrany, která vyšla ve výboru Jistota nejhoršího. Předmluvu k prvnímu (i nynějšímu druhému) vydání namluvil Tajovského přítel Anastáz Opasek týden před svou smrtí; autorizovat ji však už nestačil. Dík za redakčí práci na prvním vydání knihy patří Šárce Grauové.