Na první pohled se zdá, že o Shakespearovi už bylo toho napsáno tolik, že není možné přijít s něčím novým. Stanley Wells se zabývá Shakespearem už padesát let, je odborný shakespearolog, a přece jeho Věčný Shakespeare je psaný tak srozumitelně a napínavě, že ho se stejným potěšením mohou číst vysokoškolští profesoři jako diváci, kteří mají o tohoto jedinečného básníka zájem. Nový je tedy přístup autorův, a i když se mu nepodařilo rozluštit tajemství osmnácti let, o nichž neexistují dokumenty ani zprávy, co v té době, než přišel do Londýna, Shakespeare dělal, dozvíme se v této kapitole aspoň podrobnosti o jeho školní výuce a znalostech. Autor také dokládá, jak Shakespeare ovládal řemeslo spisovatelské, úžasně bohatý jazyk, jak geniálně všechno, co napsal, hry, básně, epické poemy, dokázal postavit na kontrastu tragického a komického, vážného a humorného. A myslím, že pro české čtenáře bude největší přínos této knihy v tom, jak sleduje osudy Shakespearova díla po jeho smrti. Netušili jsme, že vlastně celá dvě století se jeho hry hrály pouze v přepisech jiných dramatiků, v jejich úpravách, kde zmizely některé zápletky, postavy i celé nádherné partie. A tak vlastně Shakespeara v celé velikosti rehabilitovalo až 19. a 20. století. O tom svědčí i přístup českých překladatelů a inscenátorů, pro něž byl Shakespeare nejednou tvrdý oříšek.
