J. Novotný sleduje v první studii místo, pojetí a především založení naladění ve fundamentální ontologii. Usiluje o pochopení a vyložení toho, co je zde míněno naladěním jako takovým a jak náleží do celku výkladu lidského pobytu (Dasein). Pokouší se přitom domyslet a dovést do krajnosti jisté ohledy tohoto motivu, a to zvláště v souvislosti s řečí, konečností a časovostí. Ve druhé studii sleduje M. Pětová na základě Heideggerovy programové přednášky Vom Wesen der Wahrheit proměnu chápání naladění v souvislosti s koncepcí existence na bázi neskrytosti (ALÉTHEIA). Ve třetí studii rozvíjí L. Benyovszky motiv „posvátného bolu“ (heilige Schmerz), jímž fundamentálně-ontologická analýza naladění přerůstá v explicitní myšlení neskrytosti.