Autoři se v knize zaměřili na dva provázané cíle. Prvním bylo vysvětlení toho, proč jsou čtyři politické strany (ČSSD, KDU-ČSL, KSČM a ODS) opakovaně a dlouhodobě volebně úspěšné, což jim garantuje kontinuální zastoupení v českém parlamentu; tato organizační stabilita stranického systému je v postkomunistickém prostoru unikátní. Proto autoři upřeli svou pozornost na dlouhodobé faktory, které ovlivňují hlasování českých voličů pro konkrétní politické strany. Chtěli zjistit, co ovlivňuje stabilitu volební podpory těchto stran, a proto se zaměřili na takové faktory, které jsou schopny stabilitu vysvětlovat: konfliktní linie, levo-pravá orientace a stranická identifikace.

Druhým cílem bylo zjistit, zda v čase nedochází ke změnám ve vlivu výše uvedených vysvětlení volby strany. Bylo by totiž pošetilé předpokládat, že konfliktní linie a levo-pravá orientace strukturují hlasování pro jednotlivé strany stejným způsobem v roce 2010 jako v roce 1996. Zvláště v prostředí postkomunistické transformace, která byla spojena s významnými změnami například v oblasti hospodářství, vlastnictví, poskytování veřejných sociálních služeb, obecných hodnotových orientací či postojů k politickému režimu a jeho institucím. Zaměření zkoumání na případné změny v roli konfliktních linií a levo-pravé orientace při hlasování navíc autorům umožnilo zhodnotit, zda v průběhu analyzovaného období nedošlo k významným změnám ve strukturaci volebního chování. A to zvláště s ohledem ke změnám, které do volebního chování vnesly sněmovní volby v roce 2010.

Je volební chování českých voličů dlouhodobě volatilní nebo došlo k nárůstu jeho volatility až se sněmovními volbami v roce 2010? Dochází k poklesu stranické identifikace mezi českými voliči? Jaké konfliktní linie strukturují volební rozhodování českých voličů? Určovaly rozhodování voličů ve volbách v roce 1996 stejné faktory jako ve volbách v roce 2010?

Koedice se Sociologickým ústavem AV ČR.